YUKI 125 Prisma, velká a rozvážná

Skútrařské „velmoci“ jako Itálie či Španělsko stále více vyhledávají skútry s velkými koly a na ulicích velkoměst tam potkáte stále více vysokých skútrů ve stylu Hondy SH, která tam také vede žebříčky prodejů mezi stopětadvacítkami. Prostě velká kola poberou víc nerovností a zajistí lepší ovladatelnost v mezních situacích. A dnes testovaný skútr YUKI 125 Prisma vše výše řečené potvrzuje.

Když jsem mrknul do slovníku , co vlastně znamená „prisma“, vykoukla na mě definice „optický hranol, úhel“. A to docela zdařile vystihuje designový styl s ostrými špičatými světlomety a pěkně poskládanou kombinací stříbrných a světle modrých lakovaných ploch. Pochvalu si zaslouží i lehká litá kola se zdvojenými loukotěmi nebo třeba zpětná zrcátka s předními plochami v barvě kapotáže. A nakonec i středně vysoký plexištít docela zapadá do celku a dělá z Prismy docela mohutný skútr.

Mohutný… ale nikoli těžký! Tahle Yuki totiž je při manipulaci na místě překvapivě lehká, o tom svědčí i pohotovostní hmotnost 119 kg. A přitom po usazení do sedla zjistíte, že je pořádně široká a rovná podlážka poskytuje obrovskou plochu, kam dále velký nákup a v pohodě zbude dost místa na nohy. A když už jsme u nákupů, rovnou můžeme zmínit zavazadlové prostory. Ty jsou u skútru s velkými šestnáctipalcovými koly samozřejmě skrovnější než u kolegů s malými koly, takže pod sedlem je jen menší schránka na nářadíčko, lékárnu a pár drobností. Větší schránka je před koleny řidiče, ale jak už jsem zmínil, hlavní nákup pohodlně odvezete v tašce zavěšené na háčku nad širokou podlahou. Anebo v doplňkovém kufru na zadním nosiči , o který si tento skútr přímo říká.

Pohled na zadní část skútru už takové nadšení nepřináší – zadní světlo a šikmé směrovky pěkně ladí s tvary bočních kapot, ale ten výfuk… ten je hodně divoký. Není ošklivý, ale tenhle tvar máme zafixovaný spíš u laděných dvoutaktních padesátek nebo malých endur než u skútrů.

V sedle si užijete dostatek pohodlí, polstrování je tak akorát tuhé a pořádně široké, to platí i pro spolujezdce, kterému vysunete stupačky jinak úhledně schované v bočních plastech. Přístrojovka ukáže modře vyvedené budíky tachometru, ukazatele paliva a vlevo i tak trochu zbytečný otáčkoměr, nechybí digitální hodiny. Ovladače na řídítkách mají trochu starší design, ale svoji úlohu plní perfektně, jen nesmíte zapomenout si před jízdou zapnout světla, na pravém řídítku je vypínač světel, který už u dnešních skútrů potkáte jen málokde.

Jízda na velkých šestnáctkových kolech je příjemně jistá a stabilní a kola poberou spoustu nerovností. Samotné odpružení je spíš průměrné a projeví se to hlavně při brzdění, kdy se při opravdu razantním „zadupnutí“ kotoučových brzd někdy rozskáčou kola. Při běžném cestovním tempu brzdy i odpružení v pohodě stíhají a dokonce vám nabídnou malou raritu – a tou je kontrolka stisknutí brzdové páčky na přístrojové desce. Prostě stiskněte brzdu a rozsvítí se červená kontrolka brzd. Dlouhou jsem dumal, jaký to může mít praktický smysl, až mi to docvaklo: při startování pomocí elektrického startéru je přeci nutné míst stisknuté brzdy a tahle kontrolka vám to připomene 😉

Ke startování můžete použít i nožní startovací páku na motoru. I tento fakt potvrzuje to, co jsme záhy zjistili za jízdy. Motor je čtyřdobý vzduchem chlazený jednoválec starší konstrukce, která je dělaná spíš na nesmrtelnou životnost než na nějaké sportovní výkony. A protože to samé platí i pro nastavení variátoru, musíte se při rozjezdech smířit s pomalejším odpichem. A také s tím, že za běžných podmínek se Prisma 125 rozjede na rychlost 80 km/h a pak už ručička tachometru leze nahoru jen neochotně a na maximálku 100 km/h se s výkonem 8,2 koní podívá jen za opravdu příznivých podmínek.

Ale co je pro jednoho nevýhoda, může být pro jiného naopak přínosem a dovedu si představit, že právě díky rozvážným rozjezdům a menší dynamice jízdy si Prismu vybere řada lidí, kteří dávají přednost klidnějšímu projevu a jistotě, že můžou skútr v pohodě půjčovat manželce nebo dědovi na ryby, aniž by se museli bát, že to někde přeženou se svými řidičskými schopnostmi a při rozjezdu to vezmou do plotu. Spotřeba v testu byla kolem 4 litrů na sto km, takže díky nádrži o objemu 9 litrů budete k pumpě zajíždět jen zřídka.

Výsledný dojem z testovaného stroje? Za tuhle cenu (35 tisíc) dostanete klidný pracovní stroj s líbivým designe a pohodlím velkých kol a výbornou ochranou před větrem a deštěm, který vyniká zvláště velkou podlážkou pod nohama jezdce – prostě perfektní pracant na ryby, dojíždění i nákupy.