Piaggio Beverly 350 Sport Touring

Zajímavý a opravdu sportovně střižený skútr je celkem novátorsky pojatý a jeho tvary jsou i přes obliny velmi pěkně podpořeny správným sportovním nádechem. A není to jen červeně potaženým sedlem a ve stejném odstínu vyvedené přihrádce. Prostě „Ital“ každým coulem.

Design

Beverly je model pro nadšence, kteří si kromě perfektních funkcí a užitné hodnoty potrpí i na designové kousky. Pěkné vlny a obliny jsou celým strojem prodchnuté. Občas je to i na škodu, ale pro krásu se musí trpět… sakra kde já to už slyšel :o). Konkrétně jde o odtrhové hrany kapot v oblasti kolen. Když totiž trochu sprchne, veškerá voda, kterou kapoty odkloní, se přes oblé zakončení přelije a proud vzduchu je okamžitě strhne na řidičova kolena. Také prostor pro chodidla je samá oblina a umožňují jen jedno „uložení“.

Přístrojovka a ovládací prvky je standardní a přehledná a pěkně ladí se stylem celého stroje. Snad jen LCD s displejem hodin je dost nízko a moc se musí přeostřovat, než řidič zjistí třeba kolik je hodin. Jinak nemám výtky. Vše ostatní je fakt povedený a hodně se mi to zamlouvá – moderní přední i zadní diodové osvětlení, plochy kapot i barevné provedení, kola a jejich paprsky i koncovka výfuku. Tady prostě nemůžu říct nic proti, ani, co by se za nehet vlezlo, všechno je dokonalý italský styl. Krásné je i „letecké“ víčko nádrže, ale jde jen o imitaci a víčko se musí při tankování klasicky vyndat a někam odložit. To naopak teploměr v menu je. Sice jsem věděl, že je mi na krk trochu větší zima, ale až když jsem údaj o 9°C nalistoval v menu, jsem zjistil, jaká je kosa. Další den jsem si prostě vzal nákrčník a už bylo lépe.

Motor a výkony

Motoricky je tahle neobvyklá kubatura velmi dobře vybavení a přes 33 koní a skoro stejně kroutícího momentu (32,3 Nm) dává stroji velmi slušnou dynamiku. Také 13litrová nádrž uspokojuje celkem nízký apetit a povedlo se mi bez obtíží najet na nádrž 324 km – a ještě by se pár km dalo zvládnout. Při rychlostních zkouškách (samozřejmě na uzavřeném zkušebním okruhu a za asistence profesionálních komisařů 😉 jsem pak ručičku tachometru dokázal vyhnat až za 150 km/h! Cestovní stotřicítku lze udržet kopec nekopec i ve dvou, to je hodně slušná práce, která Beverly povyšuje do sféry cestovních maxiskútrů.

Čtyřtaktní jednoválec s SOHC rozvodem se rád vytáčí a jen kolem osmdesátky pouští lehké vibrace do řidítek. Nic protivného, jen je člověk zaregistruje. Variátor zabírá okamžitě od volnoběhu a je to spíš sportovní než touringové nastavení, na to je třeba si trochu zvyknout – tohle ostřejší nastavení bylo možné pustit do výroby jen díky níže zmíněnému protiprokluzu.

Stroj perfektně drží stopu, a odpružení je komfortní. Tady je ta touringová stránka stroje to pravé. Ostré přechody filtruje se sametovým klidem až do osmdesátky, a jen malé zhoupnutí posádku informuje o překonaném výmolu. Stroj se kupodivu nekroutí ani při hlubokých náklonech a rychlých pasážích. Nedostane ode mne žádný mínusový bod ani na rozbitých cestičkách.

Zajímavým prvkem je tohoto typu stroje použití kontroly trakce. Kontrolka a tlačítko jsou na palubce s označením ASR. Při testování funkce dojde skoro v pár pikosekundách k omezení přísunu paliva a zadní kolo nepřinutíte k hrabání. Když tlačítko přepnete, rozsvítí se kontrolka a ze skútra je hraboš jak má být. Standardně je toto aktivováno a nejvíc to oceňuji na mokré vozovce a zvláště na dlažebních kostkách, kde u sútků s menšími koly obvykle znamená proklouznutí kola docela tanec. Tady máte příjemnou jistotu a nemusíte se trápit úzkostlivým odměřováním výkonu a roztáčením variátoru.

Jízda a ergonomie

První usazení navodí pocit městského přibližovala, díky úzkému a krátkému sedlu. Sice z něj došlápne i řidič s kratšími nohami, ale po cca 120 km v kuse se mi až tak dobře nesedělo. Podle mne a mojí delší postavy mu chybí tak 3 cm do šířky na každé straně a určitě bych chtěl dát pryč malou opěrku. Pro mě bych to osobně určitě neoznačil za touringové sedlo. Ale je moc pěkné, jenže to spíše hraje i do toho prvního slova v názvu, a to je Sport. Ale proč ne. V podstatě tento typ stroje určitě nebude nikdo používat na celodenní přesuny. Pro denní ježdění do práce i jako „imidžofka“ je to pro mne ideální volba. Spolujezdec si užil za mnou jen chvilku, ale na komfort pěl jen chválu. Tak mu budeme věřit. Velký rejd je naprosto perfektním pomocníkem při proplétání městskou džunglí. A díky rychle zabírajícímu variátoru a výkonu motoru se dají s řízením dělat fakt divy.

Pod sedlo se vejdou dvě přilby, ale jen otevřené, integrálku tam nedáte ani jednu. Respektive se tam vejde, ale sedlo nejde zavřít, ovšem tahle mašina asi vyžaduje spíš nějakou stylovku než integrálku. Ale vejde se tam úplně v klidu celý batoh i s 15,6“ notebookem. Takže naprosto luxusní. Elektrické otevírání je také nouzově jištěno mechanickým v předním kastlíku. Ten je rozdělen na dvě přihrádky, do kterých se vejdou drobnosti jako peněženka, zámek na kotouč a telefon. A to vše najednou. Nesmím zapomenout na vyklápěcí háček pro zavěšeni tašky. Ráno se mi to osvědčilo při rychlém nákupu u stánku s pečivem.

Závěr

Samotná jízda je solidní a poctivý zážitek, který mě opět připomněl moje první setkání s italským výrobkem. Výborně vypadá, výborně jede, dává slušné emoce a má drobné specifické vlastnosti, pro které ho bude majitel milovat anebo nenávidět. Není tu nic záludného nebo neočekávaného, Beverly 350 plní svou funkci na jedničku. Navíc k tomu vypadá velmi pěkně a chová se elegantně. Za to vše u mě má opravdu vysoké hodnocení.