Svět dvoutaktních padesátek dosud ovládaly našlapané italské superskútry a levné čínské stroje. Střední třída ovšem chyběla. Před nedávnem se do ní začaly dostávat stroje z Taiwanu, levnější než Itálie a Japonsko, přesto mnohem kvalitnější než Čína. Jedním z posledních přírůstků je ze stáje TGB.
Tapo by mělo reprezentovat jednoduchost a nízké náklady v poměru se slušnými jízdními vlastnostmi a dobrým zpracováním. Už na první pohled je jasné, že tu nepůjde o závodění proti Apriliím SR, ale ani o ježdění třicítkou pro rohlíky. Design Tapa je maximálně jednoduchý. Velké světlo vepředu, chytře umístěné blinkry v krytu řidítek, jednoduché světlo ala R1 vzadu s klasickými blinkry. Po odklopení sedla najdete slušný prostor odpovídající standardům této třídy. Bez problémů pojme otevřenou přilbu a nějakou tu drobnost. Nádržka odděleného mazání je ukryta u nášlapů a pojme olej na zhruba tisíc kilometrů. Baterka je standardně ukryta „pod podlahou“.
Po usazení do sedla nečeká jezdce žádné velké překvapení. Palubka zobrazuje to nejdůležitější – aktuální rychlost, stav paliva v nádrži, kontrolku mazání, kontrolky blinkrů a samozřejmě počítadlo najetých kilometrů. Ovladače rovněž nevybočují ze zavedených standardů. Přepínač blinkrů i startér jsou na svém místě, stejně jako páčky přední kotoučové a zadní bubnové brzdy. Překvapením je ovšem pohled do zrcátek. Na rozdíl od strojů této cenové kategorie jsou zrcátka velká, přesahují dostatečně do stran a drží na svém místě. To je ve městě opravdu důležité.
Pod kapotami Tapa tluče dvoutaktní vzduchem chlazená padesátka. Je plněná karburátorem a spálená směs putuje z motoru přes sportovně vyhlížející dvoukomorový výfuk. Vedle něj je vidět konec centrálního stojanu, který doplňuje klasický bočák. Motor je v základu uškrcen na rychlost 45 Km/hod pro řidiče s řidičákem AM. Do redakce se nám Tapo, dostalo už otevřené na plný výkon. Motor můžeme úvédst do chodu pomocí startovací páky, nebo klasického startéru. V obou případech naskakuje dvoutakt takřka okamžitě.
Na přidání plynu reaguje velice rychle a vytáčí se celkem svižně. TGB se rozjíždí ve středních otáčkách a rozjezdy jsou to opravdu zajímavé. Při malé troše snahy a přenesení těžiště dozadu není problém dostat Tapo na zadní. Padesátky většinou do města nedoporučujeme, ale tady určitě uděláme výjimku. Několik dní jsme Tapo využívali na ježdění po Praze a nikdy nás nedostalo do nebezpečné situace. Zrychlení je lineární a velice svižné až do rychlosti 50 Km/hod. Ručičku tachometru pak dotlačíte až k sedmdesátce, ale to už opravdu nějakou chvíli trvá.
Výkonu motoru zdatně sekunduje i podvozek. Nastavení je odpovídající váze a povaze stroje a městskému provozu naprosto vyhovuje. Na dlažebních kostkách z vás nevytřepe duši, ale dokážete i projet nějakou tu svižnější zatáčku. Trochu za očekáváním zůstaly brzdy. Nástup není nijak razantní a na páčku je třeba trochu přitlačit. Účinek zadního bubnu je odpovídající. Pokud chcete vozit spolujezdce, není to problém, ale naše redakce doporučuje raději subtilní slečnu, místa na sedačce není na rozdávání a ani motor nemá tolik dechu, aby měl skútr stejnou dynamiku i při jízdě ve dvou. Příjemné jsou rozhodně výklopné stupačky, které dávají spolujezdci slušnou oporu pro nohy. Spolujezdec se může držet nosiče za zadní sedačkou.
Tapo je velice dobrá kombinace slušné ceny, výkonu a zpracování. Není to samozřejmě designový hit a ani na závodech či srazech s ním nebudete za hvězdu. Nemá nejsilnější motor, nejlepší brzdy ani nejlepší podvozek, ale vše je dobře vyváženo a Tapo může být dokonalým dělníkem. Cena lehce pod třicetitisícovou hranicí je rozhodně lákavá a věřím, že za nějakou dobu budeme, Tapo potkávat podstatně častěji.
Autor: Matěj Oliva, Foto: Autor
