Tentokrát náš test nebude o měření zrychlení, hodnocení pohodlí, nebo výbavy, ale jen a jen o práci. K té je určený nový počin z dílny našeho několikanásobného dakarského závodníka Ivoše Kaštana.
Tento na první pohled hodně svérázný stroj má svůj jasný účel – pomáhat stavbařům, porybným, geodetům a dalším lidem, kteří se potřebují pohybovat terénem a občas něco odvézt. Stačí si představit jen kilometry, které nachodí stavbyvedoucí při kontrolách. Jistě namítnete, že si každý přeci může pořídit klasický skútr nebo čtyřkolku. To je samozřejmě pravda, ale čtyřkolka má o hodně vyšší pořizovací a provozní náklady a není tak skladná, skútr je zase třeba upravovat tak, aby uvezl náklad a projel terénem. Je navíc choulostivý a měnit plasty každý týden není to pravé.
Ivošův projekt, který spatřil světlo světa už v roce 2009 a letos se dostal do sériové výroby ve firmě Agados, měl za cíl být co nejjednodušší, nejskladnější a nejekonomičtější. Na úkor těchto vlastností samozřejmě padl vzhled, který je ryze industriální. Skútr je poháněný čtyřtaktní stosedmdesátkou z motokáry z dílny japonského Subaru. Spotřeba motoru je uváděna okolo dvou litrů na hodinu provozu. Motor je zastavěný v jednoduchém trubkovém rámu bez odpružení, o pohodlí jezdce se stará pouze odpružené sedlo a podhuštěné bezdušové pneumatiky Mitas obuté na plných plechových kolech.
Gumy mají terénní vzorek, který usnadňuje pohyb po namoklých staveništích a umožňuje projet i dost náročný terén. Jezdec má na skútru k dispozici řadu odkládacích prostor dvěma velkými nosiči počínaje a textilní taškou nad nádrží konče. Nosiče mají slušnou plochu i nosnost a není problém na ně přikurtovat bednu s nářadím nebo kanystr paliva či basu piv. Praktické je uložení řidítek, které jsou volně otočné a zajištěné dvěma šrouby. Pokud tedy nakládáte stroj do zaplněné dodávky, jako my cestou na závody, stačí řidítka povolit, sklopit a skútr není problém nasoukat do menší mezery mezi ostatní věci.
Skútr není vybaven osvětlením a tím pádem ani homologací pro silniční provoz. Vše je přizpůsobeno maximálně jednoduché manipulaci a uživatelské přívětivosti. Stroj se startuje šňůrou a nemá ani baterku. Plyn se přidává po vzoru čtyřkolek palcem na pravé rukojeti. Brzda je mechanická, kotoučová a brzdí pouze zadek. Pro dané účely celkem vyhovuje, ale lepší účinek by rozhodně nebyl od věci, na druhou stranu na rozbahněném staveništi alespoň zbytečně nebudete jezdit smykem.
Skútr jsme si vzali na závod Internext rally a sloužil nám jako pitbike. Pro tyto účely se jedná o vynikající záležitost. Start šňůrou je snadný a motor naskakuje bez protestů. Jakmile se trochu ohřeje, můžete vyrazit. Jízda je díky nízkému těžišti opravdu jednoduchá a skútřík může dostat do ruky i člověk, který na jednostopých vozidlech nikdy nejezdil. Vlastně moc není o čem psát – stroj má výkonu tak akorát, aby se bez problémů rozjel i s nákladem a dobře živeným dělníkem. Roli tlumičů plní v tomto případě pouze velké pneumatiky bez duše, které dodal Mitas. Systém je to jednoduchý, navíc podle Ivoše zabrání dělníkům, aby skútr používali jen pro zábavu.
Náš rychlotest při závodním víkendu je u konce. Z tohoto jednoduchého dělníka máme dobrý pocit, po zabahněném depu nás v pohodě odvezl, nějaké nářadí jsme na něj také naskládali a řídit ho mohla i naše fotografka-neřidička. Cena by se při sériové výrobě měla dostat ke 30 000 pro jednokusový odběr, což není málo, ale podmínky pro větší odběry pro firmy budou pravděpodobně ještě zajímavější. Zpracování stroje je vynikající a použitý motor by měl vydržet opravdu hodně. Doufejme tedy, že se další odvážný český nápad uchytí.
Autor: Matěj Oliva
