Tyto řádky píšu z Itálie, kde právě probíhá první novinářská prezentace nového modelu Vespa PX 150. Přiletěl jsem o den dříve a tentokrát jsem se při procházce centrem Říma soustředil výhradně na skútry Vespa. A bylo to rozhodně zajímavé pozorování, které odhalilo spoustu návazností na historii.
Centrum Říma je jako téměř každé velké italské město rájem milovníků skútrů. Zběsilé proplétání v hustém provozu, závody u každého semaforu, hodně volný výklad silničních předpisů a zdánlivý chaos. Ale přitom vše v pohodě a svižně funguje bez bouraček, konfliktů a nevraživosti, protože na skútry tady jsou všichni zvyklí a každý autař na nich v mládí hodně najezdil nebo ještě jezdí.
Vespa je v dnešní době a zvláště letos, kdy se slaví 150 založení Itálie coby samostatného státu, národním symbolem i chloubou. Proto jsem čekal, že každý druhý skútr na ulicích bude právě Vespa. O to větší překvapení bylo, že v Římě nejsou Vespy až tak tuctovým zbožím. Na silnici jednoznačně převládají Hondy SH, podobné variace na toto téma od dalších značek, do toho něco maxiskútrů od Yamahy a Kymca, spousta levnějších modelů Piaggio, ale Vespa jen občas.
Navíc se objevovaly v podstatě jen dva typy strojů – buď letité a pořádné olítané a omlácené stroje staré klidně i přes dvacet let, nebo pak nové naleštěné Vespy s řidičem oblečeným do vkusné bundy doplněné nejlépe luxusní přilbou třeba Momo Design. A důvod takového rozvrstvení strojů? Ten najdeme v historii značky Vespa, která je i jinak docela zajímavá, takže ji bleskově nastíním.
Vespa – v italštině „vosa“ – je již od svého vzniku v roce 1946 součástí koncernu Piaggio, který v současné době zahrnuje ještě šest dalších značek (Aprilia, Moto Guzzi, Piaggio, Derbi, Gilera, Ligier). Málokdo ví, že společnost Piaggio původně vyráběla letadla a za přechod k motorkám po Druhé světové válce „vděčí“ především totálnímu zničení továrny v Pontedera americkými bombardéry. Itálie navíc v poválečném období potřebovala jednoduchý a dostupný dopravní prostředek, a tak v roce 1944 vznikly první návrhy stroje MP5 (přezdívaný Paperino) s karosérií z lisované oceli a plně zakrytovaným motorem a převodovkou. U dalšího prototypu MP6 přibylo jednostranné odpružení předku a rezervní kolo a Enrico Piaggio nový stroj navždy pojmenoval, když konstatoval, že „vypadá jako vosa (vespa)“.
Od zahájení vlastní výroby v roce 1947 se Vespa vcelku slušně prodávala, pak ale přišel doslova trhák, když v roce 1957 ve filmu Prázdniny v Římě půvabná herečka Audrey Hepburn naskočila na Vespu za novináře v podání Gregory Pecka a společně ukázali světu krásy Říma ze sedla tohoto skútru. Vespy okamžitě šly na dračku a začal se rodit kult a jedinečný image, vznikají první kluby Vespa. K dnešnímu dni už sjelo z výrobní linky přes 17 milionů těchto skútrů!
Na konci století se bohužel koncernu Piaggio přestává dařit, v roce 1999 obrovsky prodělala při pokusu rozjet společný projekt s čínskou společností. V roce 2003 to dokonce vypadalo na bankrot! Také Vespy v těchto letech na trhu ztrácejí a vytlačuje je záplava levných čínských skútrů. Naštěstí vše obrátil příchod nového investora a vedení, které modernizovalo výrobu a od roku 2004 opět roste sláva značky i počet nových modelů. To také vysvětluje, proč v italských městech tolik převažují buď starší modely jako PX, nebo naopak nové stroje reprezentované asi nejvíce třístovkami GTS.
Je taky hodně znát, že u Vespy nejde jen o užitnou hodnotu praktického a mimořádně povedeného skútru, ale také o image a zájem o značku. Skútry tady v Itálii slouží spíše jako nářadí, asi jako u nás auta. Ale u majitelů Vespa je znát, že pro ně je skútr i oblíbeným koníčkem i módním doplňkem. Když v ulicích potkáte naleštěného skútra a stylově oblečeného řidiče, půjde velmi pravděpodobně o Vespu! Tato značka dokázala ztělesnit motto italského života „Dolce Vita“ a láká úplně jinou skupinu zákazníků, než jen zájemce o levnou alternativu k auto s dobrou prostupností v provozu a jednoduchým parkováním. Tihle lidé, nechtějí jen skútr, chtějí Vespu!
Autor: FilipT
