Není pochyb, že atraktivita skútrů stále roste. Pokud zavítáte do měst jako Paříž, Miláno či Barcelona, budou na vás útočit ze všech stran. Je to snadno pochopitelné, skútry se snadno řídí, chrání jezdce před nástrahami počasí, jednoduše se protáhnou provozem a za kupní cenu poskytnou velmi dobrou praktickou hodnotu. Díky těmto rysům se tolik proslavily značky jako Vespa a Lambretta, které hned po Druhé světové válce nabídly levný dopravní prostředek s nízkoobjemovým motorem.
Od té doby se skútry hodně vyvinuly a moderní stroje dnešní doby nabízejí vysokou úroveň funkcí i techniky, o které se v letech 1950 nikomu ani nesnilo. Jeden z velkých hráčů na tomto poli, značka Peugeot, je na veřejnosti známý hlavně díky své automobilové divizi. Tato francouzská značka za sebou má dlouhou historii, svůj první motocykl vyrobila už v roce 1898 a dodnes vyrábí celou řadu modelů skútrů a drží třetí místo v objemech prodejů v Evropě.
Peugeot Geopolis 500, který jsme měli možnost letos otestovat, obsahuje tu největší pohonnou jednotku v nabídce francouzské značky a rozšiřuje nabídku městských vozítek o cestovní maxiskútr.
První dojmy z celého stroje jsou hodně sympatické, design opravdu umí dát najevo luxusní styl spojený s výrazem kvality a robustnosti. Velké 16” přední a 14” zadní kolo slibuje slušnou stabilitu, dvojitá přední kotoučová brzda spolu s jedním kotoučem vzadu také vypadají slibně. Majestátně působí i mohutný výfuk po pravé straně, který prozrazuje vyšší objem motoru. Také sedlo vypadá přepychově a díky odděleným plochám pro řidiče a spolujezdce láká k jízdě ve dvou. Přední a zadní světla jsou citlivě zasazené do kapotáží a nad vším se tyčí slušně dimenzovaný plexištít.
Po nasednutí mě hned překvapilo, jak moc nakloněné sedlo tlačí jezdce dopředu. Přišlo mi, že tu mám pocitově méně místa, než jaká je skutečnost. Následkem sklonu sedla i pozice řídítek i nohou také řidič sedí hodně vzpřímeně, možná až dost na skútr s cestovními ambicemi? Po zapnutí klíčku v zapalování se rozsvítí klasická přístrojovka s obřím analogovým tachometrem uprostřed, teploměrem napravo a malým LCD displejem nalevo – zde najdete denní počítadlo kilometrů, údaje o palivu v nádrži a hodiny. Všechny ostatní ovladače najdete na standardních místech.
Zaklopit boční stojan, podržet brzdu a stisknout tlačítko startéru… a pode mnou ožívá podmanivě hluboký tón motoru. Jako u všech skútrů se po otočení plynové rukojeti dostaví dojem mechanických zvuků od řemenic a válečků, ale člověk má pocit, že tu schází nějaký pořádný odpich. To platí i pro Geopolis, ale rychlý pohled do zrcátka ukazuje, že skutečnost je trochu jinde, protože vše vzadu se překvapivě rychle mění v malinké obrysy. V momentu se dostáváte do rychlostí, které vás ve městě mohou dostat do potíží s policií, a to vše bez nějak výrazného dojmu prudkého zrychlení. Jakmile jsme si zvykl na příjemný záběr a nárůst otáček motoru, rázem byly rozjezdy od semaforů zábavou, při které vás neohrozí žádný závodník v autě.
Pro mne je hlavním účelem velkoobjemového skútru snadno a bezpečně odvézt jezdce na cestách za město, kde už slabším městským skútříkům chybí výkon. Proto jsem se byl zvědavý, jak si Geopolis poradí s mým denním dojížděním 60 km za Prahu, včetně 40 km po Teplické dálnici. Výsledek je podle očekávání – samozřejmě to zvládá velmi dobře. Skútr má dost výkonu na to, aby držel krok se spěchajícími auty v rychlém pruhu a při mírnější rychlosti 120 km/h na něm vydržíte klidně celý den. V tomto tempu netrápíte motor, ale zároveň máte dostatečnou rezervu na předjíždění a ani táhlé stoupání se neprojeví na rychlosti. I přes výše zmíněný menší sedák řidiče je zde dostatek pohodlí a dovedu si představit i nějakou tu dovolenou do zahraničí. Plexištít funguje na výbornou, většinu náporu větru odklání nad hlavu a ve vedru není problém jezdit s otevřeným hledím. S mojí výškou 178 cm jsem přitom vždy koukl přes horní okraj štítu.
Brzdy jsou výborné a ani jednou jsem nezatoužil o větší brzdné síle. Hlavně přední dvojkotouč umí hodně razantně srazit rychlost, zadní toho zvládá méně, ale i on odvede svůj díl práce a není problém silnějším stiskem páčky bloknout zadní kolo. Testovaný stroj neměl volitelný systém ABS a musím říci, že mi nijak nechyběl. Během testu mi ovšem ani jednou nezapršelo a jako vlastník bych asi tímto doplňkem pro nepříznivé podmínky nepohrdl.
Na tomto skútru mě zvláště nadchly světlomety, a to třeba i v porovnání s řadou luxusních motocyklů, které jsem během této sezóny projel. Standardní hlavní paprsek odvádí v noci dobrou práci, ale dálkovky, to je opravdu něco působivého, za to si Francouzi zaslouží plný počet bodů. Když už jsme u elektrického systému, přepínače jsou dobře poskládané a dávají sympatickou pevnou odezvu od tlačítek, typickou pro špičkové stroje.
Skútry už ze své podstaty nikdy nebudou v rychlosti tak dobře ovladatelné jako tradiční motocykly. Důvodem je hlavně velký motor a převodové ústrojí zavěšené se zadním kolem jako neodpružená váha. Peugeot se ale dokázal obdivuhodně přizpůsobit téměř všem podmínkám a zatáčky projíždí s příkladnou důvěrou a stabilitou. Na velký problém jsem ovšem narazil při pokusu o nastavení páru pružicích jednotek u zadního kola. Ty mají obvyklé řešení nastavení předpětí pružiny pomocí C-klíče v dolní části tlumiče. Vlevo to není problém, ale napravo se mi nepodařilo změnit nastavení kvůli výfuku. Vypadá to, že je nutné kvůli povolení nebo utažení předpětí odpružení sundat koncovku výfuku – viz foto. To je podle mého názoru velký úlet ze strany konstrukčního týmu. Nastavení předpětí je úkon, který bude řada majitelů chtít dělat poměrně často, hlavně před jízdou se zavazadly, ale třeba při výletu do oblasti s rozbitými silnicemi a podobně. Následkem toho jsem na testovaném stroji neměl příležitost změnit nastavení, což je dost škoda – na hrbolatých okreskách občas jízda působila dost drsným dojmem a jsem si jistý, že stroj má ještě potenciál ke zlepšení.
Peugeot u tohoto modelu použil zvukovou signalizaci zapnutých směrovek. To je určitě dobrý nápad, řada jezdců je zapomene vypnout, a to může být někdy na odbočkách dost nebezpečné. Ovšem zvukový signál u Geopolisu není za jízdy téměř slyšet. Napřed jsem to přičítal své integrální helmě, ale když jsem zkusil i jízdu bez helmy, signál nebyl slyšet, ani při nižších rychlostech. Je škoda, že tak chytrou funkci znehodnotí jenom nízká hlasitost. Další problém pro mě byl systém tankování. Hrdlo nádrže je pod uzamykatelným víčkem v podlážce a při tankování jsem skoro vždy něco polil benzínem. To platí i pro řadu jiných strojů kromě Peugeotu, ale jsou i značky jako Kymco, které už si tohoto neduhu všimly a přesunuly tankovací hrdlo někam výše.
V souhrnu ovšem tento stroj i přes zmíněných pár drobností plní svoji užitnou i reprezentativní funkci na výbornou. A slušná je i spotřeba, přestože tento parametr je u řady maxiskútrů kvůli ztrátovému variátoru trochu problematický. Geopolis si při hodné náročném stylu jízdy s častým využitím plného výkonu řekl o 4,6 l/100 km. To je při dálkovém dojíždění velmi slušná hodnota, u řady maxiskútrů už jsem naměřil o pěkných pár litrů více.
Po praktické stránce se Geopolis také osvědčil, pod sedlem má slušný prostor na helmu, i když jen otevřenou. Pod řídítky najdete obvyklý háček na tašku, schází ovšem odkládací schránka v panelu před koleny řidiče. To lze patrně přičíst velkému přednímu kolu a upřímně řečeno, ta oběť stojí za to. Naopak zde najdete 12V zásuvku například pro dobití mobilu, bez kterého už dnes většina z nás nedokáže vůbec fungovat.
Těch pár nedostatků tohoto stroje je bohatě vyváženo jeho perfektními jízdními vlastnostmi a bez obav jej můžu doporučit každému zájemci o velký skútr pro každodenní desítky kilometrů. V nabídce je samozřejmě i řada konkurenčních strojů, ovšem po absolvovaném testu ve mně zůstal pocit, že tento Peugeot opravdu vyniká. Vedle celkové špičkové kvality zvládá všechny typy zatížení i využití a pokud vám nevadí potíž s nastavením odpružení, budete v každém směru nadšeni.
Autor: Stephen Edwards, Foto: Matěj Oliva
