– Hele, v Pragaaréně postavili okruh Silverstone, co tam dát malej závod na motorkách?
– To ses zbláznil, leda tak na minibajku nebo na malym skútru, všude sloupy a na betonu to klouže!
– Vůbec ne, to je úplně novej areál s novym asfaltem a bez sloupů. Tak klidně vezmeme motarda, skútr i minimoto a změříme to proti motokáře?
Přemluvit provozovatele areálu nebylo jednoduché, ale podařilo se a my stojíme na startovním gridu nové indoor motokárové trati www.pragaarena.cz a chystáme se poměřit síly čtyř úplně odlišných strojů. Jaký stroj se na novém asfaltu nejlépe popasuje se zakroucenou tratí o délce 700 metrů?
Trati se tu každých pár měsíců přestavují do profilu slavných okruhů, dnes si budeme měřit časy v Monze, v době, kdy čtete tento článek, je zde nově postavený Hockenheim. A to jsme tu ještě před rokem jezdili na Silverstonu v rámci Motomedia Kart Cupu.
Jako první samozřejmě pustíme na trať motokáru Praga. V Počernicích jich mají několik desítek a je znát, že jde o nové mašiny. Žádné problémy s řízením, odlišným výkonem a podobně, jako tomu bývá u starších areálů. Motokára Praga Racing jezdí s jednoválcem Subaru 270 ccm a výkon 9,5 koní je tu naladěný hlavně na akceleraci.
K jeho řízení musíte mít alespoň základní licenci, kterou získáte dosažením stanoveného času se základním modelem Praga Classic. A dosažené časy? Na tehdejší trati nejlepší 43 sekund! Na motokáře si samozřejmě užíváte hlavně ostré zatáčky s pořádnou odstředivou silou, která co chvíli přejde v korigování smyku…
Další stroj, který se na místní trati cítí jako doma (však tu také občas pořádali i tréninkové jízdy), je minibike Blata. Za jeho řídítky bychom se ovšem nestěsnali, proto se řízení ujal závodník Oliver König, který si na tomto stroji vysoutěžil několik pódií, než přešel do vyšší třídy Honda NSF100.
Lehoučká dvoutaktní čtyřicítka se zkušeným jezdcem se nádherně proplétá zakroucenou tratí a už to vypadá, že bude zdatným soupeřem pro motokáru. Je ale přeci jen dělaná na táhlejší zatáčky spíš než na neustálé rozjezdy a čas 46 sekund ji řadí na druhé místo.
Třetí měření – konečně velká motorka, kterou zde zastupuje naše redakční Ducati Hypermotard. Velký dvouválec ale okamžitě ukazuje, že na takovéto hrátky na jedničku v malé rychlosti prostě není dělaný, trať je pro něj příliš úzká.
Okolní bariéry jsou tak akorát vysoké pro motokáru či minibike, ale pro velkou motorku už jsou spíš nebezpečné a jízda s neustálým překlápěním mezi zatáčkami a neustálým spojkováním je sice docela zábava, ale taky trochu o nervy a obavy z rozbitých plastů. A čas? tady už jsme přesáhli padesát sekund, konkrétně 51 s.
Poslední vyráží na trať stopětadvacítkový skútr Gilera Runner 125ST. A přestože nepatří l nejrychlejším, svezení na skútru na úzké trati je docela zábava. Při jízdě mám trochu podobný pocit, jako když se proplétám mezi auty v městském provozu.
V rychlejším tempu opět brání jen úzká trať a plastové bariéry. Nejrychlejší čas? Rovná minuta, opět se projevila menší akcelerace skútru v úplně malých rychlostech. Svoji roli ovšem hrál i strach o plasty, při pádu skútru do bariér by to bylo asi dost drahé.
A závěrečný dojem z této netradiční projížďky? Z racingové motokáry jsme všichni nadšení a nádherně si zajezdil i Oliver na minibiku, kterého z trati vyhnala až olejová stopa za jednou z motokár. Na velké motorce to je na tak úzké trati sice zajímavý zážitek, ale neustálé překlápění a jízda pár centimetrů od bariéry je hodně náročná na nervy, neustále jste ve střehu a neustále měníte náklon… přesto je to zajímavý nácvik. A nakonec skútr, který byl kupodivu na této trati docela zábava a i bez rekordních časů jsme si na něm krásně zajezdili a zahnali zimní splín.
Autor: FilipT, foto: Jan Altner
