Náš přerod na automobilový web začínáme ve velkém stylu. Pokud chcete fakt stylové auto, za kterým se každý otočí, má kufr akorát na velký notebook a v zatáčkách ujede Ferrari za 6 na sto, je tohle ta pravá volba.
Mini není třeba moc představovat. Tohle znovuzrození pod křídly BMW vyšlo dokonale. Zatímco VW si ve stejné době vylámalo zuby se svým poněkud kostrbatým New Beetlem, tohle auto si okamžitě získalo srdce všech generací a bylo celkem jedno, jestli mělo jezdit v základní verzi po městě, nebo ničit gumy na okruhu ve verzi Cooper, nebo John Cooper Works.
Do rukou se nám dostává poslední generace, která už sice nemá ten roztomilý kukuč, ale pořád přiznává původní design a aplikuje do něj nejmodernější prvky a samozřejmě aerodynamiku. Mini se opticky trochu protáhlo, ale pořád jde o mimořádně kompaktní auto s tuhou karoserií.
Uvnitř na vás čeká typicky hravý interiér, který je díky bezpečnosti a odhlučnění celkem stísněný, ale ergonomie je perfektní a v pohodě pojme jezdce všech postav. Horší je to samozřejmě na zadních sedačkách, kam se mi stěží podařilo nacpat dětskou autosedačku. Dobře na tom není ani kufr, ale váš Mac se tam bez problémů vejde a to je hlavní.
Pod kapotou, kterou zdobí rudé S (zasvěcení vědí, ostatní brzo pochopí) se skrývá čtyřválcový motor přeplňovaný turbem. No a vstřikovače ho krmí naftou. To je hodně divná kombinace a mě osobně moc nenadchla, ale dejme úsporám šanci, protože fakt, že můžete být zatraceně rychlí se spotřebou líné Octavie je celkem lákavý.
Dvoulitrový diesel má výkon 170 koní a točivý moment 360 Nm. V papírech stojí zrychlení 7.4 vteřiny, čemuž se dá rozhodně věřit. Naše testovačka měla manuální šestistupňovou převodovku a nechyběla samozřejmě bohatá výbava v čele s multimediálním systémem, který umí vše od navigování po pouštění muziky.
Ale kašlem na papíry, jdem se svézt. Hned jak si sednete za volant, začnete mít pocit jako Kris Meeke, když se chystá na první RZ Monte Carlo. Sedačky jsou ergonomické, dobře do nich zapadnete a podrží tělo ať jedete zatáčky jak chcete. Po startu motoru přichází trochu zklamání, místo chrochtání divokého benzínového agregátu slyšíte spíš malou dodávku, ale v Mini naštěstí mysleli na vše a reproduktory vám pomohou.
Jakmile ale zařadíte jedničku a necháte motor ukázat co umí. Převodovka je rychlá, krátká a neuvěřitelně přesná. Otáčkoměr začne být vaším nejlepším přítelem a když udržíte ručičku nad trojkou, budete bohatě odměněni.
Řízení je rychlé, ale auto zůstává za každých okolností stabilní. Je jedno, jestli projíždíte utažené serpentiny, nebo jedete po dálnici podstatně vyšší, než legální rychlostí, Mini prostě sedí.
Sportovní podvozek si samozřejmě vybírá daň na pohodlí, které tu moc hledat nemůžete a když přijedete do Brna po D1, vaše záda o tom budou vědět. Ale bude vám to jedno, protože to bude zábava a o to tu jde. Trochu problém je respekt okolních řidičů, kteří v zrcátku nevidí vaše Sko na kapotě a Mini neberou moc vážně dokud jim nezačne mizet jeho zadní část z dohledu. A to se bude dít často ať už při odjezdu ze semaforu, nebo v zatáčkách na silnici třetí třídy. Stejně jako motor a podvozek jsou excelentní i brzdy, které v kombinaci s lehkým autem dokáží dostat oči z důlků.
Mini Cooper SD je stylové auto, které kromě toho, že dobře vypadá nabízí neskutečnou porci zábavy a dokáže udělat i z cesty do práce přes Prahu nevšední zážitek. Pokud hledáte rodinné auto, běžte jinam, pokud hledáte smysluplné užitné auto, tady taky narazíte, ale pokud ho prostě chcete, čeká na vás.
Autor: Matěj Oliva, Foto: František Chobot
