Kymco Like 125 sází hlavně na vzhled a kamkoli jsem s ním přijel, všichni se ptali, jestli je to Vespa – však také jeho podobu navrhoval právě designér z Itálie. Všem se vzhled moc líbil a i více vzrostlí jedinci pochvalovali prostor pro řidiče, když už jsme se domluvili na tom, že si ozkouší si sednout.
Linie a celkový vzhled jsou obzvláště v bílo modré pěkné, až podbízivě pěkné, i když to podle mého trochu narušuje pár detailů. Třeba takový masivní brzdový kotouč, který narušuje jinak čistý dojem předního kola, nebo to vystrčené lanko od plynu z kapotáže na pár centimetrů, aby se zas u krku řízení do kapoty vrátilo, či hodně výrazné boční oranžové odrazky – ty bych na místě majitele asi sejmul, protože čiré směrovky naopak působí moc pěkně.
Ale když od těchto detailů odhlédnu a zaměřím se na celek, tak to působí hodně harmonicky a ladně. Takové to retro, které pod kapotami schovává moderní techniku. A vlastně i nové vyskakovací stupačky pro spolujezdce se k tomuto stylu hodí a jsou dobře zvoleným řešením.
Až skoro mile působí i přístrojovka, kde se to oblinami jen hemží. Budíky jsou na bílém podkladu a působí to dobře, prostě italsky. Řídítka a ovladače vše v dosahu, dobrý výhled ze zrcátek. Místo pro nohy až nadprůměrné a spolujezdec si také nestěžoval na pozici posazu. Bohužel prošívané sedlo bylo dost tuhé a po delší jízdě se mi zdálo, že sedím na hřebíku. Problémem byl hodně prosezený molitan v sedle, kvůli kterému jsem dosedal na výztuhy v podkladu sedla. Později jsem si ověřil, že to byla záležitost daného kusu a „bonusového“ sedla, protože po ozkoušení na jiných strojích na prodejně při vracení jsem tento problém neměl, sedlo tam bylo obyčejné, ale tuhé pevné a příjemné.
Odpružení na nerovnostech jsem kvůli sedlu nedokázal až tak ocenit, ale otestoval jsem si náklony na solidním asfaltu a to Like drží stopu ukázkově. Žádné vlnění nebo neklid do řídítek, tady je vše perfektní. Brzdy solidní, i když předek by chtěl trochu „otupit“, v nástupu je podle mne až dost razantní a mohl by zvláště začátečníky trochu vylekat. Zadní brzda bez výhrad, funguje dle představ a standardu dané kategorie.
Motor o papírovém výkonu 7 kW má s těžším strojem více práce než třeba sportovní modely stejného výrobce a trochu mi chyběly ostré rozjezdy od semaforu – prostě retro i co se týče stylu jízdy. Odpich je vlažnější, než bych čekal, a pro dosažení devadesátky je potřeba delší doba. Navíc se tato rychlost nedá udržet konstantně a spíše klesá k 85-87 podle navigace, i když tachometr ukazuje rychlosti kolem 95, ve dvou je to znát ještě víc.
Škoda, v Evropě se v dnešní době už jezdí trochu ostřeji a motor je opravdu lehce přidušený. Ale ten vzhled retro to omlouvá, s tím že řidič tohoto kousku prostě nikam pospíchat nebude. A spíše na tom uvidíme usmívající se „bloncku“, než zarostlého týpka s tetováním na čele nebo adrenalinového X-náctiletého sporťáka. Se standardním sedlem mám pocit, že by se dalo denně jezdit 50 i více km v kuse, bohužel pro občasné najetí na dálnici trochu chybí výkon – kromě kouřících Avií mě každý rychleji jedoucí kamion musel předjíždět, protože ho svou osmdesátkou brzdím. Stálo by za to zkusit větší nebo silnější pohonnou jednotku nebo zkusit nějaký tuning, aby stroj dokázal bez problému udržet stovku.
Spotřeba paliva se pohybovala kolem 3,2 -3,5 litrů, hlavně proto, že jsem v podstatě držel motor neustále na plno. Možná kdyby tomu tak nebylo, spotřeba by byla o nějaké to deci níže. Praktické vlastnosti posiluje úložné místo pod sedlem, kam se vejde otevřená přilba nebo menší nákup. Větší nákup si odvezete v tašce pověšené na klasický háček, drobnosti jako mobil, brýle, rukavice a peněženku si uložíte do uzamykatelné schránky před koleny jezdce, kde najdete mimo jiné i zásuvku na 12V.
Tento stroj je skvělým řešením pro zákazníka, který chce vysokou kvalitu a design za dostupnou cenu a nepotřebuje jezdit kus cesty do práce po dálnici nebo rychlé státovce. Odměnou mu bude povedený retro design a jistota zázemí a servisní sítě zavedené značky Kymco.
Autor: Marek Hrodek, foto Tomáš Matějovský
