Stříbrné křídlo s novým kódovým označením SW-T600. Že nevíte o čem je řeč? Jde o loňskou novinku na poli velkoobjemových skútrů, maxiskútr Honda SW-T600. No zas úplná novinka to není, ale vzhled je o poznání lepší než předchozí Silverwing a deklarované zlepšení na podvozku je také zajímavé. A koneckonců prý i motor dostal pár vylepšení navíc.
Stroji nelze upřít je jeho líbivý design přední a zadní části. Křivky jsou střízlivě střiženy a vše vypadá velice dobře. Sedlo je slušně polstrované a pohodlné, a tak je jasné, že nebude problém na tomhle třeba i ve dvou zdolat nějakou tu stovku kilometrů. Středové linie jsou dost podobné předchozímu modelu Silverwing, upozorňuje na to především výfuk a přední schránky v kapotáži.
Nová přístrojovka je dost přehledná, ale trochu upjatá. Zkrátka řečeno decentní a elegantní, čekal jsem větší odvaz, ale po delším čase jsem uznal jako majitel bych si vlastně přesně takovou představoval. Chybí zde jen nějaké ty nadstandardní elektronické detaily o jízdě, dojezdu atd. Je zde jasně vidět, že výrobce má i v automobilové sekci svoji divizi. Tahle palubka mi přijde jako z auta vyšší třídy. Navíc oproti konkurenci je zde otáčkoměr, který najdete na skútrech málokde. Velmi dobře se dá sledovat, jak moc a kdy posílá motor dle pokynů pravačky na zadní kolo výkon a jak si s tím variátor poradí.
Jízda
Hned na začátku musím ocenit tu tichost a samozřejmost, s kterou motor naskočí po prvotním odfrknutí koncovky. Jen lehký hukot a drobné bzučení čerpadla, tohle je opravdu hodně impozantní. Nasednutí nečiní sebemenší problém a nohy jdou uložit na celou řadu způsobů. Tedy jak s vodorovnými chodidly tak s přirozeně skloněným vertikálně umístěním, případně to zkombinovat. Ehm.. nezapomenout na parkovací brzdu a můžeme vyrazit. (jak jinak že :o))
Vyloženě plavný start je velmi dobrým znakem šlechtice a tady to není jinak. Jak ale pravá ruka nechá loket padnout dolů, ozve se zavytí, otáčky vyletí přes 6 tis a koncovka vypustí celkem slušný zvuk a ze šlechtice se stane rytíř na kolbišti a vyrazí se silou celých 37,7 kW a 55 Nm vpřed. Opravdu mi pocitově chyběl v levé ruce už jen dřevec na srážení soupeřů.
Plán byl jízda přes sraz Keep Respect směr Slovensko a pak přes Hradec Králové zpět. Přeci nebudeme s kilometry troškařit. Ovšem už při příjezdu k Benešovu se spustil pekelný liják, který vše zhatil. I když sraz byl až na to zpičasí velmi dobrý, bylo jasné, že kolegové na motorkách v téhle kombinaci vody, deště a chladu nejsou ochotni pokračovat dál. Já jsem byl až do zastavení v podstatě suchý a jen spodní část stehen, rukavice a ramena s helmou schytaly nějakou tu vodu. Jakmile jsem zastavil voda mi stékala po nepromoku úplně všude a moje pocity nebyly daleko od vodníkova syna. Jenže to jsem nevěděl, že klukům voda stoji i v botách…tyhle kapoty na SW-T600 chytnou tedy opravdu dost a to se počítá!
I na vodě ve vyšších rychlostech se stroj chová neutrálně a sebejistě. Drobné nerovnosti filtruje velmi slušně, ale na větších dírách je u konce a dává okatě najevo, že s českými cestami asi u Hondy tolik nepočítali. Rány do řidítek při vymetení výmolu a dosednutí tlumičů na doraz byly jasným signálem. Na suchu jsem najel jen asi 60 km a to přes Prahu a pak kousek po okreskách. V podstatě nemám výhrady a v režimu 0 – 110 km/h nelze SW-T600 nic vytknout.
Zbytek do těch 600 km jsem jel po vodě či na mokru. Nad hranicí tachometrové stošedesátky začíná být patrná lehká nervozita od předního kola. Při přejezdu příčných nerovností na D1 se nic neděje krom toho, že je jasně zaznamenáváte. Dostanete-li se ale do podélných nerovností je nervozita umocněna tendencí stroje se kroutit na prostředku (tunel s nádrží) stroje. Máte pocit, že řidítka jdou jinam, než vám směruje vaše ctěné pozadí. Do cca stotřiceti to není znát, ale ve vyšším kalupu je to, pokud na tento stav nejste připraveni, trochu znepokojující a většina jezdců asi poleví do legálního tempa. Tady bych chtěl také zmínit, že SW-T600 je jeden z mála strojů, který dostane ručičku tachometru až za poslední číslice…
Brzdy? Co na to říct.., asi jen, že jsou špičkově naladěny a odvádí perfektní práci včetně ABS. Nemám, co bych zkritizoval. Tady musím chválit a oprávněně. Na maxiskútr jsou přesně dimenzované a jeden přední kotouč ve spolupráci s ABS bohatě stačí na razantní zastavení.
Kroužení oblouků je hračka a proplétání hustým provozem také není problém, chce to jen pamatovat na metr dvacet s poměrně vysokým koncem, co se za řidičem ještě nachází. Také oba stojánky a parkovací brzda je velká výhoda, která dává body k plusu. Jsou to drobnosti, ale člověku dost ulehčují život.
Úložný prostor a pohodlí
Úložně prostory poskytuji dost místa, ale starší model na tom byl podle mne lépe. Dvě velké přilby se pod sedlo bohužel nevejdou… Přední schránky jsou dostatečné na drobnosti a musím pochválit jejich vodotěsnost a možnost uzamčení jedné z nich. Pohodlí pro řidiče je velmi dobré a spolujezdec bude vyžadovat určitě alespoň kufr, aby se mohl trochu opřít. Ergonomie slušná a podle mě si každý najde pozici, která mu vyhovuje. Jen spolujezdec si po 150 km stěžoval na výklopné stupačky, které jsou jakoby přikloněny v otevřené poloze ke stroji a prý to není tak pohodlné.
Po dvou tankováních jsem začal měřit spotřebu a nestačil jsem se divit. Při klidné jízdě do stovky ukazuje číslice na displeji hodnoty kolem 4,5 L/100 km. Při svižném dálničním přesunu se to zvedlo na 6,1 ale po dopočítání na třetím tankovacím místě jsem zjistil, že ani jeden údaj nesedí. Při běžném přesunu a jízdě přes město mi vyšla spotřeba na 4,3 a při dálničních orgiích to bylo 6,9 takže by se dalo říci, že při 16L nádrži je teoreticky dojezd i 300 km v kuse. Je ale třeba si hlídat pravé zápěstí, protože se to může i o třetinu zkrátit.
V porovnání se „sportovní“ Yamahou Tmax 500 nebo třeba Gilerou Nexus 500 je Honda SW-T600 luxusní pohodlný koráb a jde o úplně jiný styl. Jediné přímé srovnání snese Suzuki Burgman 650 (a uvidíme jak si povedou nové Kymco MyRoad a dvojice maxiskútrů BMW) a zde už musí být člověk fajnšmekr, aby zvolil ten či onen stroj. Podle mne je na tom o chlup lépe Burgman podvozkově, ovšem SW-T600 to dohání vzhledem, ergonomii, brzdami, kultivovaností a celkovým pohodlím, motoricky jsou srovnatelné.
Závěr
Hondě se hodně povedl design, a to je myslím v dnešní době důležitý rys. Výkonově rozhodně nezaostává a nabízí celkově dobře sladěný celek. Kdybych byl před volbou výběru, s klidným srdcem bych po tomto stroji sáhl, a počty prodaných strojů dokazují, že to řada skútrařů vidí stejně.
Video
Autor: Marek Hrodek, foto: Tomáš Matějovský
