Něco tak léty prověřeného, jako je řada SH, hned tak nenajdete. Tenhle model dostal pro rok 2013 zcela zásadní vylepšení, a ty mě při testu opravdu nadchly. Není divu, že ve Francii a Itálii jde o nejvyhledávanější model pro dojíždění do práce!
Klasický poznávací znak modelu SH, to jsou jemné hladké křivky a vysoká silueta. Vznik toho modelu se datuje do roku 2001 a od té doby se dá říci, že jde o prodejní šlágr. A při dnešním testu jsem se opět přesvědčil, že jde udržet kvalitu a řadu vlastností i vylepšit, ač jsem tomu zprvu dle papírů vůbec nechtěl věřit.
Letošní model dostal do výbavy krom změny designu i zkratku eSP (enhanced Smart Power) – což není stabilizace podvozku, ale motor s co nejnižším možným třením na všech styčných plochách. Motor naskakuje naprosto hladce a lehoučce a v podstatě je skoro bez vibrací. V této objemové kategorii si myslím, že jde o jeden z nejlepších, ne-li o nejlepší motor vůbec. Se systémem Idling Stop (systém vypínání motoru při zastavení) je to pro mne obrovské překvapení. (Myslel jsem si, že systém Stop-Start, jak ho znám z auta je na motorce na nic.)
Ač to většinou píšu na konec, tak tenhle motor dokázal ujet 100 km za pouhých 2,3 Litru a to jsem ho opravdu nešetřil. Už při ujetí 50 km a pocitu, že se ručička palivoměru nehýbe, mi to bylo divné. Ale když jsem ujel 138 km a dotankoval 3,1 litrů, bylo mi to jasné. Tahle kombinace funguje a výborně. Dojíždění do práce nebo „poskakování“ po městě, tohle vše není problém a jen za pár korun. Navíc jsem se neztratil ani na dálnici, kde se mi po cca 2,5 km podařilo ručičku „dotlačit „ až ke 110tce. Konstantně se dá udržet ručička rychloměru nad devadesátkou kopec-nekopec. Nejlépe je motoru kolem osmdesátky, ale je znát, že výborný podvozek má na víc.
Stroj sedí na silnici „jak přibitý“ a průjezdy zatáček jsou na kvalitním povrchu lahůdkové. Nezaregistroval jsem žádný třas nebo neklid. Vše probíhá v duchu klidu a pohody, stabilita je příkladná. Tady je vidět, že je šasi připraveno i pro instalaci silnějšího agregátu. Bohužel na nekvalitním flikovaném „českém“ asfaltu jde i přes 16“ kola o trochu hardcore. Předek je v tlumení tuhý a kvůli absenci zpevňujícího tunelu jdou rázy řídítek při přejezdu větších děr a kanálů přímo do zápěstí. Zadek je nastaven trochu měkčeji, ale ani po povolení na poslední možnost otočných stavítek mi to nepřišlo jako podvozek pro brandýské tankodromy.
Situace vzadu se okamžitě zlepší po obsazení dvěma lidmi a pak se začne zadek příjemně pohupovat a fungovat, ale předek je i tehdy dost tuhý. Ale tady to bude opravdu tím tankodromem, než špatným strojem. (Nikdo přeci nepočítá uprostřed města s 15 cm hlubokými pastmi bez možnosti se tomu vyhnout). Sedlo je pohodlné pro řidiče tak do 50-70 km v kuse, pak mi začala trochu vadit jeho tuhost. (Kde jsou ty doby, kdy jsem chválil posaz na Hondě Dylan a @). Spolujezdec si nestěžoval ani po 40 km společné jízdy a naopak si pochvaloval dostatek místa i s opěrkou na kufru a výborné výklopné a pohodlné stupačky.
Malá schránka před koleny je v podstatě maximálně na kreditní kartu a i tak by se ji tam bál dát, abych ji nezmuchlal. Tohle je podle mne schránka tak leda na klíče a moc nechápu její smysl. Navíc se dost špatně ovládají její dvířka. I když možná tuhé otevírání je schválně, aby se vám vše okamžitě nevysypalo po jejím otevření, co se vám tam podaří předtím nacpat. Není totiž skloněná dovnitř, ale ven, takže po otevření se z ní vše okamžitě sype.
Odklápění sedla elektricky je možné pouze po zasunutí klíčku do spínačky a otočením do určité polohy. Navíc má spínačka možnost ji úplně uzavřít posuvnou krytkou. Tenhle systém jsem kdysi viděl na tchajvanských skútrech a už tehdy se mi moc nelíbil. I když tady vypadá trochu precizněji zpracována, přesto nevím jak spínačku otevřete, až se ožvýká plastová hrana klíče. Ale to asi dost předbíhám a vše se bude odvíjet od člověka, který se k tomu bude muset ohleduplněji chovat.
Ve standardní výbavě je velký luxusní kufr, kam se pohodlně vejde vše, včetně 14,1“ NTB v batohu + dalších pár drobností. Pod sedlo se pohodlně vejde otevřená přilba a kupodivu i menší integrálka. (Shoei, Laser) Větší, nebo řekněme hlubší integrála jako Arai, Schubert se pod sedlo nevejdou, respektive vejdou, ale dřete si lak na nich sedlem. Ale velké sportovní integrálky snad na tomhle nikdo vozit nebude.
Se systémem Idling Stop souvisí ještě jedna zajímavost při startu. Na skútrech jsem při startu zvyklý zmačnout brzdu lehce do prvního tichého cvaknutí spínače a pak startovat. Tady se cvaknutí prvního spínače ozve, ale motor ani přesto nenaskočí. Musíte vyvinout ještě větší tlak a silu na páčku a ještě více přimáčknout, až se ozve druhé tiché cvaknutí a pak teprve elektronika povolí motoru nastartovat. A tímto se dostávám k drobné slabině páček brzd. Jsou dost daleko od řídítek a zasloužily by si být o zhruba centimetr blíž nebo mít možnosti nastavení. Krátké drobné prsty uživatelek na tom nebudou nejlépe. Brzdový systém s ABS funguje na jedničku, ABS zasahuje až opravdu mezních situacích a to je jen dobře. Předek propojených brzdy se aktivuje v sepnutí o chlup pomaleji, a to zamezuje výraznějšímu zhoupnutí dopředu a odlehčení zadního kola. Tomu dobře sekundují pneumatiky, na suchu perfektní a na mokru také naprosto v pohodě. Ochrana před deštěm je slušná, to samé platí pro výhled ze zrcátek. Jen si neodpustím poznámku, že stejné zrcátka mám na 10 let starém Neosu.
Skútr Honda SH 125i je ideální pro v podstatě celoroční provoz. V noci velmi slušně svítí, ochrana před počasím odpovídající a po aplikaci plexi štítu a krytů rukojetí to bude naprosto perfektní.
Ovládací prvky na řídítkách jsou dobře dostupné, nechybí ani háček na zavěšení tašky a rovná podlaha pro nohy nabízí velký prostor třeba i pro sněhule. Pod sedlo se vejde přilba a do standardně dodávaného kufru zbytek. Honda SH 125 má dva stojany – jak boční tak hlavní. Práce s oběma je skoro stejně snadná a i drobná dívčina nemá problém dát stroj na hlavní stojan.
Pocitově je Honda SH velmi příjemný stoj, který nabídne nezanedbatelné bonusy. Během svého vývoje je vypracovaný takřka k dokonalosti a kdo si tento stroj vybere, určitě chybu neudělá.
Autor: Marek Hrodek, foto: Tomáš Matějovský
