fotka

Slonům počasí nepřálo - Elefantentreffen 2013

  • vydáno: 4.2.2013
  • autor: Matěj Oliva

Většinou se nese reportáž ze zimního srazu v duchu nudné cesty a zábavné akce na místě plné zajímavých strojů i lidí. Ne tak letos...

Jak jsme psali již dříve, pro cestu jsme lets vybrali dvojici skútrů, kterou máme dlouhodobě v redakci. Tím prvním je Sym Fiddle II, krásné retro od Tchajvanského výrobce. Tím druhým vám dobře známý bestseller od Auto Kelly Maxon Ardour. Oba stroje jsou stopětadvacítky, které od letošního ledna můžete řídit i s béčkem. Na slavný sraz se tak může vypravit už skoro každý☺

Skútry jsme na cestu nijak speciálně nepřipravovali. Vše se točilo jen kolem výbavy jezdců a touhy nezmrznout. Nabrali jsme tak celou zimní výbavu od iXS čítající kapsy na řídítka, zástěru a v neposlední řadě vyhřívané rukavice. Od věci ale nebyla ani speciální zimní sada LS2, která obsahuje vyhřívané plexisklo proti mlžení a masku do přilby. Pak už zbývá jen několik vrstev svetrů, několikery tlusté ponožky a můžeme vyrazit na cestu.

Před námi je 250 kilometrů k německému městečku Solla, které se nachází asi 40 km za hraničním přechodem Strážný. První desítky kilometrů byly ve znamení relativní pohody. Teplota okolo šesti stupňů a suchá silnice slibovaly pohodovou cestu. Nic ale netrvá věčně a po dvou hodinách začalo ve Strakonicích po nákupu proviantu kapat a ochlazovat se. Dál jsme pokračovali směrem na Vimperk a Strážný, kde už pršelo naplno. Dost nás po cestě překvapilo, že jsme potkávali víc motorek v protisměru, než po cestě tam, ale sraz trvá už od úterka, takže možné je všechno.

Jak byla cesta zatím celkem v pohodě, za Vimperkem nás měl potkat opravdový extrém. Déšť vystřídalo sněžení a na silnici se pomalu vytvářela vrstva sněhu. Vše vygradovalo na hranicích, kde už byla hustá chumelenice. Sjezd na německou stranu byl opravdu náročný, na silnici několik centimetrů sněhu a udržet skútry v přímém směru bylo téměř nemožné. Lépe si tu vedl Maxon na velkých kolech, který přeci jen jel stabilněji, než Sym. Byli jsme bohužel i u několika nehod, kdy jsme pomáhali vytahovat zapadlého Vstroma z příkopu a zvedat ze silnice Versyse mladé Slovenky.

Správný skútrista se ale nevzdává a tak jsme si dál razili cestu závějí. Pokud někdy nadáváte na české silničáře, buďte v klidu, Němci byli ještě daleko pomalejší a po sypači ani památky. S nohama na zemi jsme bruslili z kopců směrem na Grafenau, kde nás po hodině jízdy třicítkou čekala už jen mokrá silnice a hustý déšť. To už byla tma a teplota lehce nad nulou neslibovala nic příjemného. Zbytek cesty do místa srazu už byl v duchu přežití a křečovitého svírání řídítek zmrzlýma rukama. V údolí, kde se tradiční Elefantentreffen koná nebylo zdaleka tak narváno jako obvykle a potkávali jsme stále více strojů v protisměru. Na místě jsme pochopili proč. Bahno nad kotníky, hustý déšť a mlha, nic, proč bychom tu chtěli zůstávat. Rozdělat oheň nemělo smysl a stavět stan do bahna se nám nechtělo. Nedalo se ani fotit a tak jsme po zralé úvaze otočily naše skútry směrem k domovu. Je to škoda, ale jsou věci, které nemají smysl.

Původní myšlenka návratu byla najít vhodný penzion na přespání a ráno dojet domů. Jak to ale bývá, cesta domů bývá daleko rychlejší, než cesta tam a naše odhodlání vyspat se v pohodlí u domácího krbu bylo větší než zima v promočeném oblečení. Nejkrušnější byl opět návrat na Strážný. Německé sypače stále nikde a jízda do prudkých kopců v hlubokém sněhu byla pekelná. Hladké gumy skútrů často ujížděly, do toho kamiony svištící okolo. No abych to zkrátil, za necelé tři hodiny jsme ujeli 20 kilometrů a srkali kafe na benzínce v Čechách. Proklínali jsme počasí, Němce i některé části výbavy, ale odhodlání nás nepřešlo. Bezpochyby jsme ale byly velkou kuriozitou, zasněžené skútry si prohlížel každý, stejně jako ty dva magory, co na nich přijeli. To bylo okolo deváté večer, před námi 200 kilometrů a venku nula. Super vyhlídky...

Naštěstí naši silničáři tentokrát nezaspali a cesta přes českou část Šumavy byla mnohem rychlejší. Dokonce i obávané zatáčky v Kubově Huti byly sjízdné a naše skútry si razily cestu ke Strakonicím, kde se konala další pauza na rozmrznutí a rehabilitaci jezdců. Dál už to byla celkem nuda. Plyn zaseklý naplno, rychlost okolo osmdesátky a za pár hodin jsme s rukama nad hlavou dojížděli do cíle, zaparkovali skútry do garáže a děkovali za teplo. To bylo půl druhé ráno☺

Na závěr bych rád zhodnotil schopnosti našich strojů, které ujely 500 kilometrů za nějakých 16 hodin bez ztráty kytičky a technického problému. To je třeba ocenit. I naše výbava nás podržela a ještě jednou děkujeme iXS, ASPGroup a Rimoto Třebíč za podíl na úspěchu naší výpravy. Zdálo by se, že Elefantentreffen jsme si letos moc neužili, ale opak je pravdou, i cesta je totiž cíl!

reklama

Novinky na SKUTRMANIA.CZ
Novinky na QUADWEB.CZ
Novinky na OFFROADWEB.CZ
Copyright © 2010-2016 Skutrmania.cz