Piaggio Beverly 350 SportTouring - Italský elegán²

Jak jsem minule avizoval, tak také činím. Když jsem se dozvěděl, že ihned po Medley 125 budu mít možnost otestovat také Beverly 350, měl jsem původně v plánu oba testy spojit, jelikož se jedná v podstatě o dvouvaječná dvojčata, z nichž to jedno papalo od malička více polívčičky, zeleniny, a možná i nějakých těch ve sportu zakázaných látek. Narostlo totiž o trochu více jak co se rozměrů týče, tak hlavně výkonově. Po prvním projetí jsem ale usoudil, že si Beverly zaslouží svůj samostatný test, i za cenu, že budou oba testy o něco kratší než obvykle.

Přestože je Beverly na trhu v této podobě již od roku 2012, stále působí velmi svěže, moderně a elegantně. Na test jsme měli k dispozici stylovou krémovou variantu. Z důvodu většího motoru, který je uložen před zadním kolem, je oproti menšímu bráškovi rozvor delší o nějakých 20 cm. Kola mají shodný rozměr 16 palců vepředu a 14 vzadu, pouze gumy jsou o něco tlustší, ta zadní dokonce slušných 150mm. Jinak je na první pohled poznat, že jsou oba modely sourozenci. Nádrž na středovém tunelu, úložné kapsy před koleny, vyklápěcí očko na tašku, dobře tvarované sedlo, zde navíc šmrncovně prošívané bílou a červenou nití, tři luxusně vypadající analogové budíky na přístrojovce… podobností víc než dost. Oproti modelu Medley je zde navíc praktický větrný štítek. Já jsem kvitoval zejména širší řídítka, díky kterým jsem mohl sedět uvolněně s lokty od sebe, jako správnej chlap. Zrcátka jsou výš a je v nich lépe vidět. Systém start/stop zmizel a místo něj tu máme klasický přepínač zapalování, kromě systému ABS je zde i systém regulace prokluzu kol ASR. Pod středový budík s tachometrem se vedle dvou počítadel kilometrů a napětí na baterce navíc nastěhoval i údaj o venkovní teplotě.

Motor o objemu 330 ccm a výkonu 33 koní se uvádí do chodu klasicky pomocí klíčku a po nastartování o sobě dává vědět jak zvukem, tak vibracemi. Pokud jsem vibrace zmiňoval už minule, zde je to jako byste seděli na automatické pračce. Ale zase, mně se toto líbí a za jízdy vibrace zmizí. Posed je až na ta širší řídítka obdobný jako na Medley, ovládání je ale díky nim o hodně jistější. Delší rozvor a vyšší hmotnost nejsou tolik znát a skútr tak v městském provozu nepřichází o nic ze své hbitosti a agility, na semaforech budete ve většině případů ti nejrychlejší. Příjemný bonus v podobě vyššího výkonu navíc zaručí, že ani z případných dálničních přesunů se nestane nekonečná nuda. Tam, kde Medley končilo s dechem, Beverly ještě „mocně“ zatahuje a cestovní rychlost 130-140 km/h není žádný problém. Ručičku tachometru se mi podařilo dostat nejdále lehce pod 150 km/h, takže rozhodně nebudete nejpomalejší účastník zdejšího provozu a na pažbu přibude pár zářezů za předjetí aut.

Největší zábava pro mne ale opět byla na okreskách, výkon je dostatečný na svižné výjezdy ze zatáček, na brzdy a podvozek je spolehnutí, pouze na větších nerovnostech trochu znejistí, přesto se ale dá jet celkem „kudla“, myšleno, jak vidno, samozřejmě v uvozovkách :-) Nebudu přehánět, když napíšu, že pro mě osobně bylo tohle nejlepší svezení z letošních testovaných strojů. Ideální kompromis mezi malými 125, které jsou určeny hlavně do města, ale mimo něj už nenabízí tolik zábavy, a velkými maxiskútry, které již ani neberu jako doplněk k motorce na jízdu po městě nebo do práce, ale jako plnohodnotný jednostopý stroj, na kterém se dá bez nadsázky objet celá Evropa. Kdybych si měl proto já vybrat do garáže stroj pro přejezdy na krátké vzdálenosti, sáhl bych určitě po něčem z této kubatury. Ve městě se proplete s lehkostí a grácií 125, ale nepřestane vás nudit ani na okreskách, s důstojností se dá absolvovat i dálnice. Důkazem budiž to, že jsem si první jízdu prodloužil o hezkých pár kilometrů, přestože jsem byl promrzlý na kost a skoro necítil ruce. Beverly mi ale sedlo a jízda na něm mne opravdu bavila, tudíž jsem toto ze začátku ani moc nevnímal. Po návratu do garáže o hodinu později již o sobě dával pocit promrznutí vědět o hodně více a já tak mohl s trochou nadsázky na vlastní kůži okusit, jak se asi cítili Harry s Lloydem po příjezdu do Aspenu :-) Klepal jsem se zimou jak ratlík, nemohl jsem ani vyndat klíče z kapsy, natož odemknout garáž, ale přesto jsem této vyjížďky v žádném případě nelitoval. To vše při spotřebě 3-3,5l/100km, což je vzhledem k výkonu velmi slušná hodnota.

Závěr

Budu se opakovat, ale mně osobně skutečně Beverly sedlo jak p*del na hrnec a jízdu na něm jsem si užil nejvíc, přestože jsem měl letos tu čest okusit i dražší a výkonnější stroje. Jenže jak Yamaha T-Max DX, přestože špička ve své třídě, tak Kymco AK 550, které za ní o moc nezaostává, jsou více jedno-účelně zaměřené stroje, u kterých čím delší cesta, tím více teprve dokážete ocenit jejich kvalitu. Na každodenní popojíždění po městě rozhodně stavěné nejsou. Beverly se naopak cítí jako ryba ve vodě jak ve městě, tak na okreskách, tak nezklame ani při delších dálničních přejezdech. Ano, oproti modelu 125 je potřeba si něco připlatit, v tomto případě „něco“ znamená skoro přesně jednou tolik, cena je 160 tisíc, což určitě není zanedbatelný rozdíl, navíc k jeho řízení nestačí řidičák na auto, přesto je oproti výše jmenovaným modelům o řád nebo dva nižší a pro mě, napíšu to pro jistotu ještě potřetí, letošní vítěz :-)

Plusy:

• Design

• Jízdní pozice

• Výkon

• Spotřeba

• Prostor pod sedlem

Mínusy:

• Hůře dostupné hrdlo palivové nádrže

Fotogalerie

Další články z rubriky: