fotka

Senke Leopard 125 - Malej čínskej „Zed“

  • vydáno: 20.9.2017
  • autor: Martin Brož

Jupí, tak konečně se nám na test dostala taky motorka. Sice čínská a pouze 125, ale nesmíme být ze začátku moc nároční. Pořád zde máme stroj, kde při jízdě svíráte koleny nádrž, kde je nutno řadit a kde si správný průjezd každou zatáčkou musíte zasloužit.

Motocykly a skútry značky Senke na Český trh dováží dobře známá firma s náhradními díly na auta a motorky, Auto Kelly, která nám k testování stroj zapůjčila a které tímto samozřejmě děkujeme. Na motorku jsem byl opravdu zvědav, o kvalitě čínských strojů toho bylo napsáno již mnoho, nutno však dodat, že stížností postupně ubývá a kvalita výroby jde pomalu nahoru. Na pohled je zde vše OK, agresivní design s ostrýma hranama cílí hlavně na mladé zákazníky. Vepředu USD vidle, vzadu pak centrální tlumič a svařovaná trubková kyvka, což je určitě elegantnější řešení než obyčejný jekl. Kola jsou opticky lehká 17ti palcová s deseti paprsky, vepředu i vzadu jeden brzdový kotouč. Srdcem stroje je jednoduchý, vzduchem chlazený motor o objemu 125 kubíků a výkonu 12ti koní. Pochválit musím přítomnost centrálního stojanu, který dokáže značně usnadnit servis a údržbu motorky, mazáním řetězu počínaje a přezouváním gum konče… Nadstandardní výbavu byste tu hledali marně, ale něco přecijen, a rovnou dost neobvyklého. Výrobce to s těmi mladými myslí skutečně vážně a tak je na nádrži jednoduchý MP3 přehrávač, kde můžete poslouchat rádio, písničky z flashky zastrčené pod sedlem nebo přes BT spárovat s telefonem. Na co ti lidé dnes nepřijdou :).

Po nasednutí překvapí dospělá velikost motorky. K ergonomii nemám výhrady a řekl bych, že pro nohy je zde víc místa než na mé devítistovce Monsteru. Sedlo je pohodlné a má neklouzavý povrch, takže si za jízdy najde svou polohu každý. Řídítka jsou hezky široká a gripy příjemně tlusté. Posed s výhledem na budíky mi evokuje Zedovskou rodinku od Kawasaki. Ono taky pokud by měl motocykl kapalinou chlazený motor a na nádrži a bocích byly nápisy Kawasaki Z 125, neměl bych asi důvod jim nevěřit. Přístrojovka je přehledná, vlevo je analogový tachometr, vpravo na displeji pak otáčkoměr, ukazatel paliva, najeté kilometry, hodiny, nezbytné kontrolky a ukazatel zařazené rychlosti, jehož přítomnost vítám. Rychlosti zaskakují přesně, motor je pružný, ale nemá smysl ho trápit až k červenému poli, což dává najevo ne úplně zdravým projevem a také vám to naznačí jemným šimráním do řídítek, sedla i stupaček. Když jsme u stupaček, ty nejsou vybaveny zpětnou pružinou a mají tendenci se při sundání nohy sami zaklápět, což je nejen nepříjemné, ale může to být i nebezpečné. Ta největší nepříjemnost měla ale teprve přijít. Na výjezdu z Prahy samozřejmě kolona, zúžení ze tří pruhů do dvou a v jednom z těch dvou bouračka. Bohužel není moc místa na kličkování, částečně se mi to sice daří, ale část kolony si musím vystát. Takže zastavuji, řadím neutrál a … NIC! Nejde to, řadička je zaseklá na jedničce a ne a ne se hnout. Při pohledu na ní si raději rozmýšlím nějaké hrubší zacházení, natožpak kopání, a trpělivě držím spojku. Po rozjezdu zkouším dát rychle dvojku a následně zařadit neutrál ze dvojky, ale opět tam pouze padne jednička a páčka se zasekne. Zkouším přidat plyn a zařadit pod plynem, pak trochu popojet a dát neutrál v pohybu, ale nic nepomáhá. Stát s motorkou v koloně a nemít to kudy projet je očistec, ale být v té samé situaci s motorkou, kde nejde zařadit neutrál a musíte mít celou dobu vymáčknutou spojku, to už je fakt peklo… Když kolona končí, cítím neskutečnou úlevu a levé předloktí mám jak Pepek námořník. Pro ty pubertální výrostky, kteří mají z jiné činnosti naopak silnější pravé předloktí, by toto mohlo být řešení, jak si sílu obou rukou srovnat, ale to samozřejmě není omluva :). No nic, kolonu máme naštěstí za sebou a nezbývá než vyjet z Prahy…

Na dálnici je znát malý výkon motoru a ručička se horkotěžko belhá k číslici 100, tudíž provoz zde bych v tomto případě bral pouze jako nouzovku, kterou si řidič moc neužije. Po dojezdu domů zastavuji, a protože neutrál stále nejde zařadit, motorku chcípám na jedničku a zkouším dotáhnout lanko spojky. Uvidíme, zda to trochu pomůže. Parkuji na policajta, který se ukazuje jako zbytečně dlouhý a motorka je v této skoro až kolmé poloze trochu nestabilní.

Následující den se chci projet někam po okolí po okreskách, kde doufám, že si jízdu užiju o trochu víc. Po celém městě jsou ale uzavírky a nefunkční semafory, takže mám opět příležitost si spojku a převodovku řádně osahat. S tím dotažením lanka jsem to asi trochu přehnal, protože spojka zabírá už na prvním centimetru své dráhy. Navíc jsou obě páčky, platí to i pro brzdu, celkem daleko od řídítek, takže někdo s kratšími prsty by mohl mít problém na ně dosáhnout. U mne je to tak na hraně, ale zvykám si. Přední brzda má velmi dobrou účinnost, cit na páčce a dávkování není problém, přesně víte, co se s předním kolem děje. Zadní brzda je vybavena duálním systémem, takže při sešlápnutí pedálu si přibrzdí i předek a je dobré s tímto počítat, zejména na mokru. Ale zpátky ke spojce. Kolony zdolávám snadněji než v Praze, a překvapivě mi k tomu výrazně pomáhá i převodovka, kde teď kupodivu hledám neutrál velmi snadno, ať už z jedničky, nebo z dvojky. Včerejší nezdar tedy přisuzuji špatnému nastavení spojky a jízda se stává hned příjemnější, stejně tak narůstají mé sympatie k tomuto stroji. Na výjezdu z města, když se silnice trochu otevřou, teprve začíná to pravé potěšení z jízdy, samozřejmě myšleno v rámci kubatury a výkonu. Na první čtyři kvalty a do rychlosti nějakých 80 km/h motor vykazuje celkem slušnou dynamiku, při přeřazení na pětku je již znát, že motoru začne docházet dech. Ale věřím, že domácí kutil z něj dokáže vyždímat ještě nějaký ten koník navíc. Možná by trochu pomohlo jiné odstupňování převodovky, jednička mi přišla zbytečně krátká, dvojka, trojka a čtyřka jsou v pořádku, ale mezi čtyřkou a pětkou je skok již větší a je potřeba čtyřku hodně vytočit, případně jet z mírného kopce, aby to pětka pobrala. Když náhodou narazíte na krajinkáře v plechovce, který si to štráduje 80 po rovince a 20 v zatáčce, máte bohužel smůlu. Přestože útočná pozice za řídítky svádí k předjížděcímu manévru, hodně z nich si budete muset rozmyslet a následně lépe naplánovat. Zejména v zatáčkách je dobré mít před sebou čistý vzduch, abyste si je mohli pořádně vychutnat. Podvozek se nijak nekroutí a působí velmi solidním dojmem, jediné, z čeho jsem měl trochu psychický blok, byly pneumatiky. Neměl jsem ponětí, co čekat od slupek s názvem MAGSPORT s třícentimetrovými poserpruhy na každé straně. Magickou přilnavost? Nebo magnetickou? Upřímně se přiznám, že jsem neměl koule zkoušet, co všechno snesou. Motorka neměla havarijní pojištění a já zatím nebyl schopen se dokopat k uzavření pojistky na blbost, přestože těch indicií, že bych tak měl učinit již dávno, bylo dost, a tudíž veškerá zodpovědnost za případné škody by šla na má bedra. Přesto jsem si několikrát obkroužil jeden kruháč, kde jsem levou stranu gum dostal na 1 cm od kraje, následně už jsem cítil jemné varování od předního kola. To bych ale přisuzoval neojetým pneumatikám v těchto krajních místech, při opatrném hledání limitů vás určitě pustí ještě dál. Případně je lze vyměnit za jiný, osvědčenější typ. Takže vám neřeknu, zda je toto ta správná motorka, na které si dáte první kolínko, ale určitě vás naučí správně sedět, řadit, brzdit a pracovat s pozicí těla při přenášení váhy v zatáčkách, překlápění stroje z jedné do druhé je totiž opravdu snadné a motocykl je velmi hravý. Složitější může být nácvik meziplynů, když je motor v tahu, plyn se dávkuje krásně lineárně, ale při vymáčknutí spojky je na plynu vakl a meziplyny se hůře trefují. Ale to je otázka cviku.

Při návratu z vyjížďky a příjezdu do města se doprava začíná štosovat, pomalu tedy přijíždím ke koloně, postupně zkopávám kvalty, zastavuji, řadím neutrál a…NIC!  řadička opět zaseklá na jedničce, a opět žádný fígl, jak neutrál zařadit, nefunguje. Ani před garáží se mi nedaří ho tam dostat. Tak toto už mi hlava nebere a těžko říct, zda jde o neduh pouze u testovaného stroje, nebo konstrukční chybu, a při ohřátém motoru a převodovce neutrál zařadit prostě nejde. To by byl samozřejmě obrovský nedostatek jinak vcelku sympatického stroje.

Diskotéka na dvou kolech

Neodolal jsem a při jedné vyjížďce si zapnul MP3 přehrávač, přestože osobně to považuji za zbytečnou blbost. Mé srdce rockera zaúpělo, když se z repráku ozvala Beyonce. Vzhledem k nepřesnému ovládání celého systému, kdy společným tlačítkem zvyšujete hlasitost a zároveň přeskakujete skladby dopředu, druhým pak snižujete hlasitost a přeskakujete skladby dozadu, navíc zůstala potupně hrát i při průjezdu vesnicí, tudíž se za mnou otáčeli lidé a já se tak vrátil o 17 let zpátky, kdy jsem chodil po diskotékách a písničky podobného typu sám poslouchal. Ale tak proč by nemohli pouštět do okolí své oblíbené TUC TUC (ale samozřejmě nejenom to) i mladí motorkáři, když tak mohou činit zazobaní mladíci ve vytuněných Audinách se staženými okýnky a vystrčenými lokty. Zde ovšem logicky kvalita zvuku, linoucí se z jednoho pidi chrčáku, značně zaostává za zvukem z drahého sound systému u aut. Hudba je pro řidiče slyšitelná tak do 60ti km/h, pak již slyšíte aerodynamický hluk, motor a neidentifikovatelný zvuk z repráku. Využití si tak dokážu představit při různých mini srazech mládeže s podobnými stroji na benzínkách a parkovištích, kde můžete s tímto systémem získat další plusové body, zejména od dámské části osazenstva. Sem by se hodil slogan „kde ostatní končí, my začínáme“. Jen je tu riziko, že kolegové na Yamahách, Apriliích a KTMkách tam budou dříve a rozeberou si ucházející kusy dříve, než vy vůbec dorazíte… :)

Další potupná situace málem nastala ve chvíli, kdy jedu na plný plyn, a v zrcátkách, která mimochodem plní svůj účel velmi dobře, spatřím přibližující se LIAZku. Naštěstí jsem stihl dojet do obce, kde jsem zpomalil na 50, zastavil na návsi, jakože se potřebuji na něco podívat, LIAZku jsem nechal projet a mohl si tak oddechnout, toto by mé motorkářské ego zřejmě těžko rozdýchávalo :)

Závěr

Když mi bylo 14, podepsal jsem svojí první opravdovou smlouvu. Bylo to s mým tátou a předmětem bylo, že když na konci deváté třídy budu mít na vysvědčení maximálně dvě dvojky, mohu nárokovat malý motocykl v hodnotě do 30ti tisíc. V té době tím byl myšlena Dandy 50, která se mi ale nikdy moc nelíbila, a přestože jsem na splnění smlouvy hlavu určitě měl, výsledné čtyři dvojáky byly výsledkem spíš mé lenosti a nedostatečné motivace. Kdybych tu samou smlouvu podepisoval o rok později a předmětem by bylo právě dnes testované Senke, které bych si před tím mohl osahat a projet, a samozřejmě za předpokladu, že by fungovala převodovka, má motivace by byla určitě větší. Za bratru 50 tisíc se jedná o velmi zajímavou nabídku, s motorkou je zábava, údržba a servis jsou jednoduché, provozní náklady minimální, spotřeba během testu se pohybovala kolem 2,3l/100km, a to jsem jezdil v podstatě pořád na plný plyn. Jen je potřeba vyřešit to řazení, abych mohl Senke s klidným svědomím doporučit. Po návratu stroje jsem tento problém konzultoval s prodejcem, i mu ho názorně předvedl, a shodli jsme se, že příčinou může být špatně seřízená spojka nebo zatím nedostatečné zajetí stroje, protože za jízdy není problém neutrál trefit, přede mnou si navíc údajně nikdo na nic podobného nestěžoval. Takže nezbývá než věřit, že šlo skutečně pouze o momentální problém testovaného stroje.

Plusy:

  • Jednoduchý motor

  • Ergonomie

  • Design

  • Nízké provozní náklady

  • Přední brzda

  • Stabilní podvozek

  • Centrální stojan

  • Cena

Mínusy:

  • Dlouhý boční stojan

  • Stupačky bez zpětné pružiny

  • Co ta převodovka???

reklama

Novinky na SKUTRMANIA.CZ
Novinky na QUADWEB.CZ
Novinky na OFFROADWEB.CZ
Copyright © 2010-2017 Skutrmania.cz