Honda SH 125i

Se skútry zatím moc zkušeností nemám. Vlastně pouze dvě. Když mi bylo 15, přivezl k nám na vesnici kamarádův táta Piaggio NRG 50, které mezi našimi mustangy a pionýry působilo jak zjevení z jiného světa a samozřejmě jsme se s klukama prali o to, kdo se bude moci projet. Asi 10 let nato jsem pro změnu z recese vyrazil na návštěvu k příbuzným na dědový Kentoye Zoom 50, a 30km cestu jsem jel přes hodinu. Maximálka něco kolem 40 km/h, z kopce občas i 50, zato do kopce stěží 30, díky malým kolům to navíc drncalo na sebemenší nerovnosti, hrůza. A to mne druhý den čekala ještě cesta zpátky… Tenkrát jsem se zařekl, že skútr už nikdy, alespoň ne dříve, než mi bude minimálně 70. Beztak jsou to polomotorky pro lidi, kteří se nenaučili pořádně řadit. Nebo ne?

Na dnešní test se mi dostal do ruky skútr Honda SH 125i a mám tedy možnost posoudit, navzdory porušení svého dávného předsevzetí, zda dokáže mé názory na tento typ „motocyklů“ nějakým způsobem změnit. Papírové předpoklady pro to má. Motor o objemu 125 ccm s výkonem 12ti koní a hlavně velká, 16-ti palcová kola, od kterých si na našich silnicích slibuji lepší ovladatelnost a více pohodlí. Uvidíme… Zatím obcházím kolem a prohlížím si stroj ze všech stran. Skútr působí elegantně, tvary jsou vyvážené, vše na sebe navazuje, nemám pocit, že by někde něco chybělo, nebo naopak přebývalo. Vlastně ano, náš testovací kousek je vybaven příplatkovým kufrem, který ale opět krásně ladí se zbytkem stroje. Pod uzamykatelným sedlem se pak klasicky nachází úložný prostor pro otevřenou přilbu a pod řídítky je navíc praktická schránky se zásuvkou na 12V, kde si můžete za jízdy například dobíjet telefon. Velké plus dávám za přední LED světlomet, navržený dle hesla vidět a být viděn. To vše v kvalitě firmy Honda, i když tentokrát kupodivu ne přímo z Japonska, ale netradičně z Itálie. Dle mého názoru bude tento skútr vyhledáván oběma pohlavími všech generací, pouze snad mladí chlapci, kteří chtějí v létě zazářit na koupalištích, se budou muset poohlédnou jinde…

Konečně usedám za řídítka a mohu tak posoudit ergonomii a komfort, o který zde jde, samozřejmě kromě vzhledu, především. Předpokládám, že málokdo si bude takovýto skútr vybírat podle tabulkových parametrů a hodnot maximálního výkonu a zrychlení. Tady je to o praktičnosti, pohodlí, nízkých provozních nákladech a nenáročné údržbě. Na přístrojové desce byste marně hledali otvor pro klíček, tento model je vybaven systémem Honda Smart Key, kdy stačí mít klíček v kapse a otočným ovladačem si vyberete, zda chcete startovat, odemknout sedlo či otevřít hrdlo nádrže. Otáčím tedy do polohy „i“, zmáčknu brzdu, brnknu o startér, motor zavrní a můžeme vyrazit. Ihned po rozjezdu mne napadají dvě menší výtky. Jedna se týká dráhy plynu, který na můj vkus zabírá pozdě a když už se konečně rozjedu, musím si přehmátnout. Druhá pak směřuje k prostoru pro nohy, který je na má chodidla poněkud stísněný a špičky nebo paty musím mírně vytočit ven. Tímto ale „negativa“, na která jsem si stejně po chvilce zvykl, končí, a odteď budeme víceméně jen chválit.

V městském provozu se skútr cítí jako ryba ve vodě a pomalu začínám chápat, proč jsou tyto stroje pro tento druh dopravy tak v oblibě. S lehkostí se proplétám mezi auty, která na semaforech nechávám daleko za sebou, a díky vzpřímené poloze mám dokonalý přehled o tom, co se kolem děje. Skútr je ovladatelný jako kolo, všechny ovládací prvky jsou intuitivně rozmístěné, navíc se nemusím zabývat řazením a jen přidávám plyn a brzdím. Když už jsme u brzd, tak ty musím také vyzdvihnout. Jsou dostatečně dimenzované, dobře se dávkují, a vzhledem k tomu, že je hodně váhy na zadku, tu není zadní brzda jen do počtu. Obě společně pak zajišťují skutečně solidní a důvěryhodný brzdný účinek. Brzdy jsou navíc vybaveny nyní již povinným systémem ABS, který jsem sice neměl možnost ověřit v praxi, ale za nepříznivých povětrnostních podmínek a v případě nečekaných nečistot nebo štěrku na silnici ho majitelé určitě ocení a je to další významný bezpečnostní prvek, takže opět palec nahoru. O významu dalšího systému, kterým je skútr vybaven, již tak úplně přesvědčen nejsem. Jedná se o systém start/stop, zde pojmenován jako idling stop, který při zastavení po 3 sekundách vypne motor. Pro opětovný rozjezd samozřejmě není nutné stroj znovu startovat a stačí přidat plyn, nicméně u stroje s takhle malým a již tak šetrným motůrkem mi tento systém přijde trochu nadbytečný. Ale Euro je hold Euro a inženýři Hondy určitě vědí, co dělají. Systém se dá navíc jednoduše vypnout tlačítkem na řídítkách.

Od motoru asi nikdo nečeká, že to bude bůhvíjaký trhač asfaltu, ale v praxi se jeho výkon jeví jako dostatečný. Obligátní městská padesátka je na tachometru cobydup a skútr dokonce vypadá, že se při této rychlosti docela nudí. Je tedy čas vyrazit mimo město a přidat plyn. Honda neprotestuje a plynule zrychluje až někam ke 100km/h, kde již zrychlování trochu poleví. Nejlépe se cítí mezi 80-90km/h, které zaručují, že ani na okreskách nebudete ve většině případů brzda provozu. Toto se mi potvrdilo hned v následující obci, kde se na mne nalepil pán ve „dvěstěšestce“ a zřejmě se chystal mne hned za obcí předjet. K tomu ale nakonec k mému překvapení vůbec nedošlo a naopak jsem začal mírně ujíždět. Podvozek je stabilní, mírné nerovnosti s přehledem žehlí, na větších si již trochu poskočí. Vzhledem ke krátkým drahám odpružení a stále ještě malým kolům ve srovnání s motocykly se to ale dá očekávat, snížením tuhosti nenastavitelné přední vidlice bychom zase přišli o část stability v dlouhých táhlých zatáčkách, kde nyní Honda působí jistým dojmem, takže jako určitý kompromis je toto nastavení zřejmě ideální. Jinak je jízda pohodlná, klidná a bez vibrací. Brzdy i zde působí přesvědčivě a nemají problém ani s prudším bržděním z vyšších rychlostí. Zrcátka se nikterak neklepou a poskytují dobrý výhled, přestože zhruba jeho třetinu zabírají má ramena. Přístrojová deska je přehledná, všemu dominuje opravdu velký rychloměr, pod nímž je menší displej zobrazující ujeté kilometry a hodiny. Ten již tak dobře čitelný není, zejména na slunci, a navíc je nutné více sklopit zrak, čímž ztrácíte trochu pozornosti, ale na druhou stranu na něj není potřeba koukat nijak často. Nechybí ani ukazatel stavu paliva, jehož ručička při jízdě klesá opravdu pomalu, teplota motoru a obvyklé kontrolky.

Při jízdě ve dvou je již znát o něco horší ovladatelnost, jelikož na zadek připadne téměř veškerá váha, ale motor nijak neprotestuje a i při tomto zatížení vykazuje celkem slušnou dynamiku, alespoň co se jízdy ve městě týče. Pozice spolujezdce je pohodlná a díky zmíněnému kufru se má i o co opřít.

Ze zvědavosti jsem prohnal Hondu i po dálnici, ačkoliv jsem samozřejmě věděl, že to nebude úplně to pravé ořechové, což se i potvrdilo. Zde poprvé přišel pocit, že to prostě nejede a že se chudák motůrek trápí. V mém případě navíc foukal silný protivítr, takže jsem zalehl za přístrojovku, držel plnej a ručička stejně nechtěla přelézt přes stovku. Ochrana horní poloviny těla před větrem navíc není zrovna příkladná a pro ty, kteří to s přesunem po dálnici myslí vážně, bych určitě doporučil dovybavit stroj plexištítem. Jelikož jsem nechtěl motorku dál trápit, na prvním sjezdu sjíždím zpět na okresku, kde se přeci jen cítí o dost lépe. Po návratu domů jsem si začal třídit dojmy a názory a porovnával to se svými dávnými zkušenostmi, které jsem popisoval. A co tedy říci závěrem?

Ze začátku jsem se trochu bál toho, že mi bude jízda po okreskách na slabším stroji bez nutnosti řazení připadat nudná a nezáživná, ale naštěstí tomu tak vůbec nebylo. Svědčí o tom určitě i to, že jsem se původně jel projet víceméně jen z povinnosti, abych si udělal o stroji nějakou představu, ale nakonec se plánovaná 10ti kilometrová trasa protáhla asi o hodinu a dalších 60 kilometrů k tomu. Takže jsem se vzhledem k večerní hodině vrátil sice trochu promrzlý, ale přesto s úsměvem na tváři. A ohledně otázky na začátku článku? No, upřímně, stále se nepovažuji za cílovou skupinu pro tento typ a rozhodně tedy neuvažuji o tom, že bych si v blízké budoucnosti něco podobného pořídil, nicméně Honda SH 125i na mne udělala velmi sympatický dojem a téměř bezchybně plní účel, ke kterému byla stvořena, a to věrně, spolehlivě a úsporně sloužit svému majiteli za každých okolností.

Fotogalerie

Další články z rubriky: