fotka

Yamaha Tricity exkluzivně z Amsterdamu

  • autor: Matěj Oliva, Foto: Yamaha

Tak bleskově jako Yamaha se do světa tříkolek ještě nikdo nepřihnal. Na podzim jsme v Miláně mohli vidět první koncept, v březnu už stál na brněnské výstavě, no a teď je začátek července a my máme za sebou první stovku kilometrů v sedle japonské novinky.

Tricity tak trochu boří všechna pravidla, která ve světě tříkolových skútrů platila. Je lehká, má malý motor, jednoduchou techniku a bezkonkurenční cenu. Yamaha by měla modelem Tricity zpřístupnit bezpečné tříkolové skútry v podstatě každému a na tom má postavenou i reklamní kampaň k novému stroji.

Technika skútru není složitá. O pohon se stará osvědčený kapalinou chlazený dvouventil s výkonem 8,3 kW. Ten je usazen v trubkovém rámu. Nádrž je umístěna přímo nad motorem a rám je v místě pro nohy hodně vybraný pro lepší pohodlí jezdce, který má příjemně uvolněný posaz. No a teď to nejdůležitější – řízení. Yamha vsadila na naprostou jednoduchost. Vlastně jednodušší už to být nemohlo. Jednoduché vahadlo řídí náklon kol a o odpružení se starají jednoduché teleskopické tlumiče, stejné jako u běžného skútru. Jsou na každém kole dva. Jeden je klasický tlumič, druhý má v sobě jen píst a slouží pro zpevnění nápravy.

Vepředu jsou 14“ kola, což by se mělo pozitivně projevit na ovladatelnosti a komfortu jízdy. Při vývoji inženýři z Yamahy experimentovali i s většími 16“ koly, ale to už bylo tak trochu moc... Díky jednoduchosti systému a dobré centralizaci hmoty se podařilo dosáhnout rozložení hmotnosti 50 na 50. No a hmotnost je dalším superlativem, které si Yamaha může dát do výkladní skříně. Tricity totiž váží pouhých 146 kilogramů bez náplní, což na současném trhu nemá konkurenci. Nejbližší Piaggio MP3 Yourban 125 váží o celých 30 kg víc.

Díky nízké hmotnosti může být v útrobách skútru jen malá stopětadvacítka a skútr je stále dost výkonný pro rozumnou akceleraci nejen v městském provozu. Vzhledem k cílové skupině, která si tříkolové skútry kupuje bylo myšleno i na nízkou výšku sedačky a úzkou stavbu, díky které v pohodě dosáhnou na zem i dámy a jezdci menších postav. Tricity nemá zámek řízení a musíte jí vždy postavit na jeden ze dvou stojanů. I na hlavní stojan jde ale skútr naprosto samozřejmě a lehce. Chybí mi tu jen parkovací brzda alespoň v podobě aretace brzdové páčky.

Jednoduchost vládne i za řídítky. Jednoduchá, ale elegantní a přehledná palubní deska ukáže vše, co potřebujete, včetně podrobného ukazatele stavu paliva a teploměru okolní teploty. Na řídítkách pak najdete jen to nejnutnější. Trochu mi tu chybí výstražné blinkry, ty se ve městě občas hodí. Další malé mínus má Yamaha za absenci odkládacích prostor v kapotáži. Podle vývojářů se ale jedná o preferenci místa pro nohy jezdce před místem na mobil. A to má logiku ne?

Pozice v sedle je hodně vzpřímená a uvolněná. Nohy jsou ve velmi komfortním úhlu, ale na rovné podlaze je můžete mít jen v jedné pozici. (měřím 186cm) Dobře je na tom i spolujezdec, který má kromě prostorného sedla k dispozici i výklopné stupačky. V originálním příslušenství je pak i opěrka spolujezdce, nebo kufr s opěrkou.

Do cyklistické džungle

Jízda po Amsterdamu spočívá v podstatě ve dvou věcech. Tou první je potřeba neustále sledovat příčné prahy, kanály a dlažební kostky. No a tou druhou jsou cyklisté. Těch jsou tu stovky a přijíždí jako tichá smrt ze všech stran. Dopravní předpisy pro ně neplatí a mají jakousi univerzální přednost. No a když se na zelenou opovážíte vjet do křižovatky, nastane zvonění podobné řidiči tramvaje na konci šichty a nadávky holandskou chrochtavštinou. Ale dá se na to zvyknout, jen musíte mít oči všude a brzy se budete mezi můstky a kanály centra Amsterdamu proplétat stejně zkušeně, jako místní!

A k tomu vehementně pomáhá právě Tricity. Na rozdíl od jiných tříkolek se tu nemusíte soustředit na to, že máte vepředu dvě kola. Ovládání je naprosto samozřejmé a vy ani neřešíte, jakou stopu jedete a co máte pod koly. Tricity je také hodně úzká a přední kola jsou tak blíže u sebe, než u konkurence.

Yamaha mě na rozbitých dlažebních kostkách překvapila úžasným komfortem, který čtveřice tlumičů nabízí. I při přejíždění všudypřítomných příčných prahů se tříkolka vždy jen zhoupne a vy můžete bez obav dál svištět mezi koly. Když naopak přijde nějaká ta krizovka, podrží vás spolehlivé brzdy. Ty sice zatím nemají systém ABS, ale díky legislativě a současným trendům se s ním do budoucna rozhodně počítá. I tak je ale brzdění opravdu jisté. Pravou páčkou brzdíte dvojici předních kotoučů, levá páčka pak brzdí hlavně zadní kolo a přibrzďuje i ta přední. Funguje to výborně a za celou dobu testu se mi nepodařilo dostat tříkolku na limit.

Při kličkování městem se projeví především úžasná ovladatelnost, kterou Yamaha vyniká. Při kličkování mezi auty se Tricity vodí naprosto samozřejmě a přesně. Není ani problém mít jedno kolo na obrubníku, druhé na silnici a objíždět auto v úzkých uličkách. I se stopětadvacítkou pod kapotami dokážete na semaforech ujet autům a za brzdu provozu tak rozhodně nebudete. Při zastavování a kličkování mezi auty oceníte nízké sedlo, díky kterému dosáhne bez problémů na zem opravdu každý a ani ženy nebudou mít s váhou stroje a voládáním na místě problémy.

Když jsme pak vyjeli z města směrem k pobřeží, mohla se naplno ukázat dynamika motoru a schopnosti podvozku v táhlých zatáčkách. Do padesátky vystřelí Tricity jako blesk, do sedmdesátky pak ještě kontinuálně zrychluje. K maximální rychlosti, která se pohybuje okolo devadesáti kilometrů v hodině už se skútru moc nechce. Zajímavé ale je, že i ve vysokých rychlostech je skútr perfektně stabilní. Podle mého názoru a pánové z Yamahy mi ho nevyvracely by se pod kapotami mohl bez problémů usídlit i dvojnásobně objemnější agregát.

Uvidíme jí všude?

První svezení na nové Tricity ukázalo, že pro dobré svezení není třeba elektroniky a složitých technologií. Tricity má nakročeno k tomu, aby zamotala hlavu konkurenci a hlavně se dostala do měst v hojném počtu. Tomu rozhodně pomáhá i cena , která nepřekročí 100 000 korun!


Originální doplňky


Barevné kombinace

K dispozici jsou čtyři barvy - preleťová bílá, černá a šedá metalíza a podle mě nejhezčí matná červená.


Další články z rubriky:



    Fatal error: Call to undefined function dieErrorMsg() in /data/web/virtuals/306600/virtual/www/domains/skutrmania.cz/novinky.php on line 178
    Copyright © 2010-2020 Skutrmania.cz